12. kapitola — Saulovo obrácení

V okruhu vůdců židovského národa, kteří byli silně znepokojeni úspěchem provázejícím hlásání evangelia, vynikal Saul z Tarsu. Přestože se narodil jako římský občan, byl původem Žid a byl vychován v Jeruzalémě nejvýznamnějšími rabíny. Saul byl “z rodu izraelského, z pokolení Benjamínova, Hebrej z Hebrejů; jde-li o zákon — farizeus; jde-li o horlivost — pronásledovatel církve; jde-li o spravedlnost podle zákona, byl… bez úhony” Filipským 3,5.6. Rabíni ho považovali za velmi slibného mladého muže a vkládali do něj velké naděje jako do schopného a horlivého obránce staré víry. Přijetím do velerady se z něj stal mocný muž.PNL 64.1

Saul sehrál rozhodující roli při výslechu a odsouzení Štěpána. Avšak jasné důkazy Boží přítomnosti, jimiž se Bůh k mučedníkovi přiznal, vzbudily v Saulovi pochybnosti, zda bylo pronásledování Ježíšových učedníků, které vedl, spravedlivé. Byl velmi znepokojen a ve své bezradnosti se obrátil na ty, jejichž moudrosti a úsudku pevně důvěřoval. Argumenty kněží a předních mužů jej nakonec přesvědčily, že Štěpán se rouhal, že Kristus, kterého umučený učedník kázal, byl podvodník, a že právo je tedy na straně těch, kdo zastávají svatý úřad.PNL 64.2

K tomuto závěru Saul dospěl po velkém vnitřním zápase. Jeho vzdělání, předsudky a úcta ke svým bývalým učitelům, jeho ctižádost a snaha získat si přízeň lidu ho však nakonec dovedly k tomu, že se vzepřel hlasu svého svědomí a Boží milosti. Když dal s konečnou platností za pravdu kněžím a zákoníkům, začal velmi tvrdě vystupovat proti učení, které šířili Ježíšovi následovníci. Z jeho popudu byli svatí lidé vláčeni před soudy. Mnozí z nich byli odsouzeni k žaláři, a někteří dokonce k smrti, a to jenom proto, že věřili v Ježíše. V nově vzniklé církvi zavládl smutek a žal a mnozí se snažili zachránit útěkem.PNL 64.3

Ti, které toto pronásledování vyhnalo z Jeruzaléma, “začali kázat evangelium všude, kam přišli” Skutky 8,4. Kromě jiných měst prchali i do Damašku, kde se na novou víru obrátilo mnoho lidí.PNL 64.4