Společný úkol obou rodičů

Kdyby otec i matka věděli, jak Bůh hodnotí jejich každodenní práci a jak se dívá na jejich výkony, byli by překvapeni. Otec by přestal své práci přikládat tak velký význam a matka by získala více síly a chuti do práce a vykonávala by ji s moudrostí, vytrvalostí a trpělivostí. Znala by její pravou hodnotu. Zatímco se její muž zabývá pomíjejícími věcmi, ona pracuje na rozvoji mysli a povahy svých dětí a vliv její práce sahá až na věčnost.RPC 127.6

Není možné, aby otec své povinnosti vůči dětem přenášel na matku. Pokud žena plní své povinnosti, má práce až nad hlavu. Svůj úkol, který dostali od Boha, mohou splnit jen za předpokladu, že budou vzájemně spolupracovat.RPC 127.7

Otec by se měl bez výmluv ujmout své role ve výchově dětí pro tento život i život věčný. Musí přijmout svou část zodpovědnosti. Matka i otec mají rozdílné závazky. Chtějí-li, aby jejich děti byly láskyplné a uctivé, musejí si navzájem projevovat lásku a úctu.RPC 128.1

Otec, který má syny, by s nimi měl udržovat vztah, dělit se s nimi o své bohaté zkušenosti a hovořit s nimi tak prostě a něžně, aby si k němu vytvořili hluboké citové pouto. Měl by jim ukázat, že mu jde o jejich dobro a štěstí ve všech oblastech života.RPC 128.2

Muž, který má syny, si musí uvědomit, že své potomky nemůže zanedbávat ani kvůli svému povolání. Přivedl je na svět a Bůh teď po něm chce, aby pro ně udělal vše, co je v jeho silách, a ochránil je před vztahy se špatnými lidmi. Své neposedné chlapce nesmí nechávat jen v péči matky, protože je to pro ni velmi obtížný úkol. Musí ženě i dětem přizpůsobil svůj život. Matka se často při výchově chlapců nedovede ovládat a neumí je moudře vést. Pokud tomu tak je, otec by na sebe měl vzít větší část zodpovědnosti. Měl by pro spásu svých dětí udělat vše, čeho je schopen. (The Adventist Home, s. 216-221)RPC 128.3