Pomluvy

Posloucháme-li, jak někdo pomlouvá našeho bratra, svým pasivním postojem jeho pomluvu přijímáme. Žalmista se ptá: “Hospodine, kdo smí přebývat v tvém stanu, kdo smí bydlet na tvé svaté hoře?” A ihned si odpovídá: “Ten, kdo žije bezúhonně, ten, kdo jedná spravedlivě, ten, kdo ze srdce zastává pravdu, nemá pomlouvačný jazyk, druhému nedělá nic zlého, na svého druha nekydá hanu, pohrdá tím, kdo je hoden zavržení, váží si těch, kdo si váží Hospodina, nemění nic, co odpřisáhl, byť i ke své škodě, nepůjčuje na lichvářský úrok, nedá se podplatit proti nevinnému.” Žalm 15,1-5.RPC 148.3

Kolika pomluvám bychom zabránili, kdybychom měli na paměti, že ten, kdo nás upozorňuje na chyby druhých, je schopen zrovna tak vyprávět i o našich chybách. O všech lidech, zejména o svých bratrech, bychom měli smýšlet jen dobře, pakliže nás svým jednáním sami nepřesvědčí o opaku. Neměli bychom zbrkle přijímat negativní informace o jiných. Často jsou plodem závisti, nedorozumění, přehánění nebo zamlčování důležitých informací. Jakmile dáme prostor žárlivosti a nedůvěře, rozletí se do širokého okolí jako chmýří pampelišky.RPC 148.4

Pokud váš bratr sešel na scestí, měli byste o něj projevit opravdový zájem. Navštivte jej, buďte k němu laskaví, modlete se s ním i za něj a neustále mějte na paměti, jakou nevyčíslitelnou cenu za jeho záchranu Kristus zaplatil. Tímto způsobem jej můžete zachránit před zatracením a přikrýt velké množství hříchů.RPC 148.5

Jedno falešné slovo, pohled či dokonce tón hlasu může jako otrávený šíp proniknut do srdce a zanechat po sobě nezhojitelnou ránu. V hlavě člověka, skrze nějž chtěl Bůh vykonat mnoho dobrého, se zrodí pochybnost, která poškodí jeho dobrý vliv a sníží jeho použitelnost. U některých živočišných druhů se setkáváme s tím, že když se některé zvíře vážně poraní a upadne, ostatní se na ně okamžitě vrhnou a rozsápají je. Stejně krutě se chovají i někteří takzvaní křesťané. S farizejským nadšením jsou ochotni kamenovat své bližní, kteří jsou často méně hříšní než oni. Upozorňují na jejich chyby a poklesky, protože chtějí od sebe odpoutat pozornost nebo poukázat na svou horlivost pro Boha a církev. (Testimonies For The Church, sv. 5, s. 59)RPC 149.1

Čas, který člověk tráví kritizováním druhých, by měl raději věnovat modlitbě. Kdyby ti, kdo rádi upozorňují na chyby, znali životní okolnosti lidí, jež kritizují, často by na ně změnili názor. Bylo by mnohem lepší, kdyby každý z nás místo kritizování a odsuzování říkal: “Musím pracovat na svém spasení. Pokud opravdu spolupracuji s tím, kdo touží spa-sit mou duši, musím se přísně hlídat. Musím ze svého života odstranit všechno zlo. Musím se stát novým stvořením v Kristu. Musím překonat každý svůj nedostatek. Pak budu moci druhé, místo abych je srážel, posílit povzbuzujícími slovy.” (Testimonies For The Church, sv. 8, s. 83,84)RPC 149.2