Sebezapírání a střídmost

Kéž bych dokázala všem vysvětlit, že si Bůh přeje, aby svůj organismus i psychiku udržovali v co možná nejlepším stavu a dali je do služby svého Stvořitele. Křesťanská žena by svými slovy či jednáním neměla ve svém muži probouzet přízemní vášně. Mnozí muži si totiž nemohou dovolit se tímto způsobem vysilovat. Někteří z nich od dětství oslabují svůj rozum i tělo tím, že uspokojují své vášně. Křesťanští manželé by v této oblasti měli být střídmí a učit se sebezapírání.RPC 118.1

Bůh nám dal za úkol pečovat o svou duši i tělo, protože si přeje, abychom byli druhým užiteční a ve službě Kristu podávali vynikající výkony. Apoštol Pavel nás varuje: “Nechť tedy hřích neovládá vaše smrtelné tělo, tak abyste poslouchali, čeho se mu zachce.” Římanům 6,12. A na jiném místě říká: “Každý závodník se podrobuje všestranné kázni.” 1. Korintským 9,25. Všechny, kdo si říkají křesťané, vybízí, aby sami sebe přinášeli “jako živou, svatou, Bohu milou oběť” Římanům 12,1. A o sobě říká: “Ranami nutím své tělo ke kázni, abych snad, když kážu jiným, sám neselhal.” 1. Korintským 9,27.RPC 118.2

To, co vede muže k tomu, aby ze své ženy udělal prostředek ukájení své sexuální touhy, není pravá láska. Je to přízemní vášeň, která člověka nutí, aby ji uspokojil. Jen hrstka mužů svou lásku projevuje způsobem, který popisuje apoštol Pavel: “Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval, aby ji posvětil a očistil křtem vody a slovem; …aby byla svatá a bezúhonná.” Efezským 5,25-27. Takový druh lásky Bůh považuje za svatý. Láska je čistá a svatá, ale smyslná touha se nedá zkrotit a nerada se podřizuje rozumu. Člověk, který se jí nechá vést, nepřemýšlí o následcích, neuvažuje o tom, co svým jednáním způsobí.RPC 118.3