Služebník služebníků

Když učedníci vstupovali do horní místnosti, byli podráždění a rozmrzelí. Jidáš se tlačil dopředu, aby mohl sedět po Kristově levici, Jan se usadil po Mistrově pravici. Jidáš, který se chystal Ježíše zradit, chtěl sedět vedle Krista proto, že toto místo bylo považováno za nejčestnější.RPC 255.1

Vznikla však ještě jedna neshoda. Při slavnostních příležitostech bylo zvykem, že sluha umýval hostům nohy. I tentokrát bylo na umývání vše připraveno, džbán, umyvadlo i ručník. Nebyl tam však žádný služebník, a mytí nohou tedy zůstávalo na učednících. Ti se však cítili uraženi a nikdo z nich se práce nechtěl ujmout. Tvářili se, jako by se jich to netýkalo, jako by ani nevěděli, že mají něco udělat. Svým postojem dali najevo, že se nechtějí pokořit.RPC 255.2

Učedníci nejevili ani v nejmenším zájem jeden druhému posloužit. Ježíš čekal, co udělají. Po chvíli vstal od stolu, odložil svrchní roucho, které by mu bránilo v pohybu, vzal ručník a ovázal si jej kolem pasu. Učedníci na něj překvapeně hleděli a mlčky čekali, co bude dál. “Pak nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat je plátnem, jímž byl přepásán.” Jan 13,5. Teprve teď se učedníkům otevřely oči. Hluboce se styděli a cítili se zahanbeni. Pochopili nevyřčenou výtku a začali sami sebe vidět v jiném světle.RPC 255.3

Kristus projevil učedníkům svoji lásku. Bylo mu líto, že jsou tak sobečtí, ale nepřel se s nimi ani jim nic nevytýkal. Dal jim příklad, na který nikdy nezapomenou. Miloval je pevně a neochvějně. Věděl, že Otec všechno svěřil do jeho rukou, že od Boha přišel a k Bohu odchází. Byl si plně vědom svého božství, ale odložil královskou korunu i královské roucho a vzal na sebe úděl služebníka. Na samém sklonku svého života na zemi se opásal jako sluha a sloužil.RPC 255.4

Kristus chtěl, aby učedníci pochopili, že umýváním nohou jeho důstojnost nikterak neutrpěla. “Nazýváte mě Mistrem a Pánem, a máte pravdu: Skutečně jsem.” Jan 13,13. Právě jeho nekonečná vznešenost dodávala vykonané službě půvab a smysl. Kristus, nejvyvýšenější ze všech, se sklonil k ponižující službě. Nechtěl, aby jeho lid podlehl sobectví, které je lidskému srdci tak vlastní, a proto nám sám dal příklad pokory. Nenechal tuto významnou záležitost na člověku. Považoval ji za tak důležitou, že on, který byl roven Bohu, vzal na sebe roli služebníka. Zatímco se učedníci přeli o nejvyšší postavení, Kristus, kterého nazývali svým Pánem, Kristus, před nímž se sklání celý vesmír a jemuž s radostí slouží andělé, poklekl a umýval jim nohy. Umyl je i svému zrádci.RPC 255.5

Když umyl svým učedníkům nohy, prohlásil: “Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já.” Jan 13,15. Spasitel nás tím nevyzval jen k pohostinnosti a zdvořilosti. Měl na mysli mnohem víc než pouhé smytí prachu z nohou hostů. Ustanovil náboženský obřad. Jeho čin proměnil ponižující úlohu v posvěcený úkon. Učedníci si jeho zachováváním měli navždy připomínat Ježíšovo poučení o pokoře a službě.RPC 255.6