Vyznávání a zapírání Krista

V našem společenském, rodinném či pracovním životě je mnoho větších či menších příležitostí, kdy můžeme vyznat či zapřít Krista. Můžeme jej zapírat svými slovy. Děláme to tehdy, když negativně hovoříme o druhých, vtipkujeme a zesměšňujeme je, planě nebo neslušně řečníme či odporujeme pravdě. Tím, co říkáme, dokazujeme, že Kristus v nás není. Zapírat jej můžeme také svých charakterem. K tomu dochází v případě, když vyhledáváme pohodlí, odmítáme plnit si své povinnosti a nést tíhu života, kterou za nás následně musí nést někdo jiný, a když si libujeme v hříchu. Rovněž jej zapíráme, když se pyšníme svým zevnějškem, přizpůsobujeme se světu, chováme se neuctivě nebo když samolibě prosazujeme své názory či se snažíme ospravedlnit a vyvýšit své já. Zapíráme jej i tehdy, když jsme sentimentální a neustále přemýšlíme o svých těžkostech a zkouškách.RPC 74.1

Nikdo není schopen správně představit světu Krista, pokud v něm Kristus nežije. Není možné hovořit o tom, co neznáme. Naše mluva a vystupování musejí vyvěrat z milosti a lásky, které naplňují naše nitro. Je-li naše srdce posvěcené, poddajné a pokorné, poneseme dobré ovoce a budeme Krista představovat tím nejlepším způsobem. (Testimonies For The Church, sv. 3, s. 331,332)RPC 74.2