Nakládání s majetkem

Dokud mají rodiče jasnou mysl a zdravý úsudek, měli by na modlitbách a s pomocí rádců, kteří poznali pravdu a znají Boží vůli, rozdělit svůj majetek.RPC 237.1

Pokud jsou jejich děti postižené či trpí chudobou a dovedou s majetkem správně nakládat, neměli by na ně při dělení majetku zapomenout. Jestliže však jsou jejich děti nevěřící, mají všeho dostatek a slouží světu, zhřeší proti svému Mistru, když jim odkážou část majetku jen proto, že jsou to jejich děti. Boží nároky nelze lehkovážně opomíjet.RPC 237.2

Je nutné jasně říci, že když rodiče rozdělí svůj majetek, neznamená to, že do konce svého života už nemusejí na Boží dílo přispívat. Přispívat by měli. Měli by na zemi žít spokojeně a v budoucím životě získat odměnu za to, že správně naložili s tím, co jim přebývalo. Měli by se snažit přispět k šíření Božího díla. Měli by využít prostředků, které dostali od Pána, aby na jeho vinici mohlo být vykonáno, co je třeba. (Testimonies For The Church, sv. 3, s. 121)RPC 237.3

Ti, kteří ochuzují Boží pokladnici a hromadí prostředky jen pro své potomky, ohrožují duchovní vývoj svých dětí. Kladou jim svůj majetek do cesty a vystavují je nebezpečí, že o něj zakopnou a zřítí se do záhuby. Mnoho lidí se při řešení záležitostí tohoto životadopouští vážných chyb. Šetří a odepírají sobě i druhým dobro, které by mohlo vzniknout, kdyby s Božími prostředky správně nakládali. Stávají se z nich sobci a lakomci. Zanedbávají svůj duchovní rozvoj a kvůli hromadění majetku, který stejně nemohou smysluplně využít, se z nich stávají duchovní zakrslíci. Následně přenechávají svůj majetek dětem, pro které je většinou ještě mnohem větším prokletím než pro ně samotné. Děti, které se naučily spoléhat na zděděný majetek, obvykle v životě neuspějí a často přijdou i o život věčný.RPC 237.4

Nejlepší dědictví, které mohou rodiče svým dětem odkázat, je naučit je poctivě pracovat a dát jim příklad nezištné štědrosti. Takovým přístupem k životu jim ukazují pravou hodnotu peněz. Učí je, že peníze jsou užitečné jen potud, pokud je používáme k naplňování svých potřeb i potřeb jiných lidí a k rozvoji Božího díla. (Testimonies For The Church, sv. 3, s. 399)RPC 237.5