Vidění, které nešlo sdělit

V listopadu roku 1890 Ellen Whiteová během několika setkání v Salamance ve státě New York několikrát hovořila před početným shromážděním. Protože se cestou do tohoto města nachladila, velice ji to vyčerpalo a byla zesláblá. Po jednom ze setkání odešla do svého pokoje. Byla skleslá a necítila se dobře. Chystala se Bohu otevřít své srdce a prosit jej o milost, zdraví a sílu. Klekla si u křesla a pak se stalo něco, co popsala těmito slovy: “Ještě jsem nestačila nic říct, když vtom se pokoj naplnil měkkým, stříbrným světlem a bolest i skleslost ustoupily. Byla jsem naplněna klidem a nadějí — pokojem, který může dát jedině Kristus.”RPC 25.6

A potom dostala vidění. Po tomto vidění se jí přestalo chtít spát. Neměla potřebu odpočívat. Uzdravila se a cítila se odpočatá.RPC 26.1

Musela se do rána rozhodnout, jestli bude schopná hovořit na dalším shromáždění, nebo jestli odjede domů do Battle Creeku. A. T. Robinson, který měl na starosti organizaci setkání, a William White, syn Ellen Whiteové, se ráno zastavili v jejím pokoji. Našli ji oblečenou a zdravou. Byla připravená vyrazit. Řekla jim, že byla uzdravena a že měla vidění. “Ráda bych vás seznámila s tím, co mi bylo minulé noci zjeveno. Ve vidění jsem se ocitla v Battle Creeku a anděl mi řekl: ‘Pojď za mnou.’” Vtom zaváhala. Najednou si to nedokázala vybavit. Dvakrát se jim o tom pokoušela říct, ale nedokázala si na to vzpomenout. Později své vidění zapsala. Týkalo se záměrů s adventistickým periodikem o náboženské svobodě, které se tehdy jmenovalo American Sentinel (Strážce Ameriky).RPC 26.2

“V noci jsem byla přítomná na několika jednáních, kde jsem opakovaně slyšela vlivné lidi hovořit o tom, že když se v článcích periodika American Sentinel přestane psát o adventistech sedmého dne a o sobotě, podpoří jej světové autority, stane se velmi populárním a jeho prostřednictvím se vykoná spousta dobré práce. Vypadalo to velmi slibně.RPC 26.3

Všem přítomným se rozjasnily tváře a pustili se do vytváření strategie, na jejímž podkladě se Sentinel stane populárním časopisem. Nápad pocházel od muže, jehož mysl i duše se potřebovaly seznámit s pravdou.”RPC 26.4

Je jasné, že viděla skupinu mužů, kteří diskutovali o strategii vydávání tohoto periodika. Když v březnu roku 1891 bylo zahájeno zasedání Generální konference, Ellen Whiteová byla požádána, aby každé ráno o půl šesté hovořila k delegátům a v sobotu odpoledne promluvila ke 4 000 účastníků konference. V sobotu četla text z Matoušova evangelia: “Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.” Matouš 5,16. Ve své promluvě následně vyzvala adventisty sedmého dne, aby se nezříkali znaků, jimiž se jejich víra odlišuje od ostatních křesťanských denominací. Třikrát se během svého kázání pokoušela popsat své noční vidění ze Salamanca, ale nedokázala to. Obsah vidění se jí vykouřil z hlavy. Okomentovala to slovy: “Povím vám o tom později.” Hovořila asi hodinu, a když domluvila, shromáždění se rozešlo. Všichni si tehdy všimli, že si na vidění nemohla vzpomenout.RPC 26.5

Přišel za ní předseda Generální konference a zeptal se jí, jestli promluví i zítra ráno.RPC 26.6

“Ne,” odpověděla Ellen Whiteová. “Jsem unavená. Své poselství jsem přednesla. Na ráno si musíte sehnat jiného řečníka.”RPC 26.7

Když se Ellen Whiteová vrátila domů, oznámila členům své rodiny, že se druhý den dopoledního setkání nezúčastní. Byla unavená a chtěla si pořádně odpočinout. Plánovala, že se v neděli ráno pořádně vyspí, a ostatní se podle toho zařídili.RPC 26.8

Toho večera, po skončení zasedání Generální konference, se v budově nakladatelství Review and Herald sešlo několik církevních představitelů. Schůzky se zúčastnili i lidé, kteří vydávali American Sentinel, a také členové Religious Liberty Association (Asociace pro náboženskou svobodu). Tito lidé se sešli, aby projednali velmi obtížnou otázku — vydavatelskou strategii periodika American Sentinel. Jednání probíhalo za zamčenými dveřmi, které měly zůstat zamčeny až do chvíle, kdy bude učiněno jednoznačné rozhodnutí.RPC 26.9

Krátce před třetí hodinou ranní jednání skončilo, protože uvízlo na mrtvém bodě. Člen Religious Liberty Association totiž prohlásil, že pokud nakladatelství Pacific Press nepřistoupí na jejich požadavek a nepřestane psát o adventistech sedmého dne a sobotě, nebude Religious Liberty Association toto periodikum déle využívat jako svůj komunikační nástroj. Znamenalo by to zánik periodika. Dveře byly odemčeny a muži se odebrali do svých pokojů.RPC 27.1

Avšak Bůh, který nikdy neodpočívá ani nespí, poslal ve tři hodiny ráno do pokoje Ellen Whiteové svého anděla. Probudil ji ze spánku a řekl jí, že se ráno musí zúčastnit setkání delegátů, které začíná v půl šesté, a musí jim oznámit, co viděla v Salamance. Jakmile si obsah vidění vybavila, udělala si poznámky, podle nichž bude na setkání hovořit.RPC 27.2

Když Ellen Whiteová, se svazkem svých poznámek pod paží, vstoupila do dveří, delegáti v modlitebně právě vstávali od modlitby. Shromáždění vedl předseda Generální konference, který se na ni hned obrátil se slovy:RPC 27.3

“Sestro Whiteová,” řekl, “jsme rádi, že jsi přišla. Máš pro nás nějaké poselství?”RPC 27.4

“To víte, že mám,” odvětila a postavila se před shromáždění. Potom navázala tam, kde předešlého dne skončila. Oznámila jim, že ji ve tři hodiny ráno navštívil anděl a přikázal jí, aby v půl šesté vystoupila na setkání delegátů a popsala, co jí bylo zjeveno v Salamance.RPC 27.5

“Ve vidění jsem se ocitla v Battle Creeku. Byla jsem přenesena do kanceláře nakladatelství Review and Herald a anděl mi řekl: ‘Pojď za mnou.’ Vešli jsme do místnosti, v níž skupinka mužů o něčem vážně diskutovala. Rokovali horlivě, ale nedrželi se zjevené pravdy.” Dále uvedla, že se diskuse týkala vydavatelské strategie periodika American Sentinel. “Viděla jsem, jak jeden z mužů vzal výtisk American Sentinelu, zdvihl jej nad hlavu a řekl: ‘Pokud tyto články o adventistech sedmého dne a sobotě neodstraníte, nemůžeme periodikum používat jako komunikační nástroj Religious Liberty Association.’” Ellen Whiteová asi hodinu popisovala jednání, které jí bylo před měsícem ve vidění ukázáno, a na základě tohoto zjevení udílela rady. Potom se posadila.RPC 27.6

Předseda Generální konference nevěděl, co si o tom má myslet. Nikdy o podobném setkání neslyšel. Na vysvětlení ale nemuseli čekat dlouho, protože se v zadní řadě postavil jakýsi muž a řekl:RPC 27.7

“Já jsem se toho jednání včera večer zúčastnil.”RPC 27.8

“Včera večer!” podivila se sestra Whiteová. “Myslela jsem, že se jednání konalo před několika měsíci, někdy v době, kdy jsem obdržela ono vidění.”RPC 27.9

“Já jsem se toho jednání včera zúčastnil,” zopakoval onen muž, “a byl jsem to já, kdo s časopisem nad hlavou hovořil o zmíněných článcích. Je mi líto, že jsem stál na špatné straně, ale nyní chci využít této příležitosti a postavit se na správnou stranu.” Když domluvil, posadil se.RPC 27.10

Vzápětí se zvedl další muž. Byl to předseda Religious Liberty Association. Řekl: “Také jsem se toho jednání zúčastnil. Včera večer po skončení zasedání Generální conference se někteří z delegátů setkali u mě v kanceláři v nakladatelství Review and Herald, kde jsme se zamkli a diskutovali o otázce, se kterou jste dnes ráno byli seznámeni. V místnosti jsme zůstali až do třetí hodiny ranní. Pokud bych chtěl vlastními slovy popsat, co se v místnosti odehrálo a jaká stanoviska přítomní zastávali, nedokázal bych to popsat tak přesně jako Ellen Whiteová. Nyní vidím, že jsem se v této věci mýlil a zaujal jsem špatné stanovisko. Díky světlu, které nám dnes ráno bylo zjeveno, jsem poznal, že nemám pravdu.”RPC 27.11

Toho dne vystoupili i další. Všichni, kteří se předešlého večera jednání zúčastnili, vstali a uvedli, že Ellen Whiteová přesně popsala jeho průběh a názory jednotlivých účastníků. Dříve než onu neděli skončilo ranní shromáždění, sešla se skupina zabývající se náboženskou svobodou a změnila rozhodnutí, které před pár hodinami učinila.RPC 28.1

Kdyby Ellen Whiteová oznámila obsah vidění v sobotu dopoledne, poselství by nesplnilo Boží záměr, protože v té době ještě k žádnému jednání nedošlo.RPC 28.2

Muži ale neuplatnili myšlenky, o nichž Ellen Whiteová hovořila ve své sobotní promluvě. Nejspíš si mysleli, že dané věci rozumí lépe než ona. Možná uvažovali podobně jakoněkteří lidé dnes: “Sestra Whiteová tomu asi nerozuměla” nebo “Žijeme v jiné době” či “Tuto radu šlo uplatnit v minulosti, ale dnes už to nejde”. Satan působí skrytě a našeptává nám dnes stejné myšlenky, jakými sváděl církevní představitele v roce 1891. Bůh naopakdává vždy, v příhodný čas a příhodným způsobem, jasně najevo, že je to jeho práce. Že je to on, kdo vede a chrání a kdo má kormidlo pevně ve svých rukou. Ellen Whiteová píše, že Bůh “často dopustil krizi, protože chtěl, aby jeho zásah neušel pozornosti. Potom jasně ukázal, že v Izraeli vládne Bůh.”RPC 28.3