Podpora institucí

Otcové a matky by měli spolupracovat s učiteli a pomáhat jim s duchovní výchovou svých dětí. Měli by se snažit, aby duchovní atmosféra v jejich domově byla příjemná a zdravá a aby děti vyrůstaly v péči a napomenutích svého Pána. Ať určitou část každého dne věnují studiu a vzdělávají se spolu s dětmi. Takto strávený čas bude příjemný a obohacující a rodiče se přesvědčí, že je správné, aby tímto způsobem usilovali o spásu svých dětí. (Testimonies For The Church, sv. 6, s. 199)RPC 173.1

Někteří studenti si po návratu ze školy stěžují a projevují nespokojenost a rodiče a členové církve jejich zveličenému a jednostrannému líčení událostí dopřávají sluchu. Udělali by mnohem lépe, kdyby si uvědomili, že každá mince má dvě strany. Oni však místo toho dovolí, aby překroucené informace vytvořily mezi nimi a školou bariéru. Následně začnou na vedení školy pohlížet s obavami, pochybnostmi a podezřením. Takový přístup napáchá mnoho škod. Jejich nespokojenost se začne šířit jako infekční choroba a v myslích lidí se vytvoří negativní obraz, který je obtížné odstranit. Událost se nafoukne a nabude obrovských rozměrů. Nakonec se však při vyšetřování většinou zjistí, že vina vůbec není na straně učitelů a vychovatelů, protože ti se jen snažili prosazovat řád, bez nějž by ve škole došlo k úpadku morálky.RPC 173.2

Kdyby rodiče byli v roli učitelů a na vlastní kůži by se přesvědčili, jak je obtížné vést školu se stovkami studentů, kteří vyšli z rozdílných rodin, dívali by se na věc úplně jinak. Zjistili by, že některým ze studentů se doma nedostalo řádného vychování. Pokud by pro tyto děti, jež jejich nevěrní rodiče zanedbali, nikdo nic neudělal, Ježíš by je nikdy nepřijal. Kdyby nad nimi nepřevzala vládu nějaká instituce, nenašli by uplatnění v tomto životě a ztratili by podíl na životě věčném. (Testimonies For The Church, sv. 4, s. 428,429)RPC 173.3

Mnoho otců a matek chybuje, když se staví proti učitelům. Děti a mládež nejsou vždy schopny správně pochopit učitelovy záměry a metody, protože jejich úsudek ještě není plně rozvinut. Když však ze školy přinesou zprávy o tom, co se ve škole děje a o čem se tam mluví, jejich rodiče se tím zabývají a otevřeně kritizují jednání učitelů. Přitom si jejich děti osvojují zvyky, které se špatně odstraňují. Kdykoli jim je následně ve škole v něčem bráněno nebo se po nich chce, aby zintenzivnily studijní úsilí, hledají u svých nerozvážných rodičů pochopení a ochranu. V důsledku toho v nich narůstá nespokojenost, celá škola trpí jejich demoralizujícím vlivem a úloha učitelů se stává mnohem obtížnější. Největší škody ale utrpí oběti nesprávného rodičovského zacházení. Charakterové vady, které by se přísnou výchovou podařilo odstranit, v nich postupně zakoření a znehodnotí jejich schopnosti. (Fundamentals of Christian Education, s. 64,65)RPC 173.4