Vliv jejích poselství

Jakýsi evangelista uspořádal ve městě Bushnell v Michiganu sérii přednášek. Krátce poté, co pokřtil několik lidí, odjel, aniž by nové věřící důkladně seznámil se základními body adventistického učení. Nadšení lidí postupně sláblo a někteří se po čase vrátili ke svým špatným návykům. Nakonec byla skupina tak malá, že zbylých deset nebo dvanáct členů dospělo k názoru, že nemá cenu, aby se dále scházeli. V okamžiku, když skončilo poslední shromáždění a lidé odešli domů, přišla pošta a mezi dopisy byl i časopis Review and Herald. Na stránce, kde byl uveden rozpis cest misionářů, bylo oznámení, že James a Ellen Whiteovi budou v Bushnellu přednášet 20. července 1867, tedy přesně za týden. Rodina, která časopis dostala, ihned vyslala děti, aby zavolaly zpět ty, kdo před chvílí odešli. Společně se pak dohodli, že hostům připraví uvítání v blízkém hájku a pozvou tam své sousedy, zejména odpadlé členy.RPC 23.2

V sobotu 20. července ráno manželé Whiteovi dorazili do hájku, kde bylo shromážděno asi šedesát lidí. Dopoledne hovořil James White. Odpoledne si vzala slovo Ellen Whiteová, ale když přečetla text z Písma, na její tváři se objevil překvapený výraz. Bez jakéhokoli vysvětlení Bibli zavřela a začala ke shromážděným mluvit velmi osobně.RPC 23.3

“Když tady před vámi dneska stojím, vidím tváře těch, jejichž osudy mi byly před dvěma lety zjeveny ve vidění. Jak se tak na ně dívám, jasně si vybavuji jejich zkušenosti a mám pro ně poselství.RPC 23.4

Nedaleko borovice stojí bratr, jehož jméno sice neznám, protože mi nebylo zjeveno, ale jeho obličej je mi velice povědomý a na jeho zkušenost si nyní velmi živě vzpomínám.” Potom s tímto mužem hovořila o jeho odpadnutí. Povzbudila ho, aby se vrátil zpět a pokračoval v cestě s Božím lidem.RPC 23.5

Následně se obrátila k sestře v jiné části publika a řekla: “Sestru, která sedí vedle sestry Maynardové ze sboru v Greenville, také neznám jménem, ale její případ mi byl před dvěma lety zjeven a její zkušenost je mi dobře známa.” Poté Ellen Whiteová tuto ženu povzbudila.RPC 23.6

“Pak je tady muž, který sedí vzadu u dubu. Rovněž nevím, jak se jmenuje, protože jsme se dosud nikdy nesetkali, ale znám jeho případ.” Potom přede všemi hovořila o tomto muži, odhalila jeho nejskrytější myšlenky a popsala jeho zkušenost.RPC 23.7

Postupně přecházela od jednoho člověka ke druhému a seznamovala je s tím, co jí bylo před dvěma roky zjeveno. Po skončení promluvy, která obsahovala jak výtky, tak povzbuzení, se posadila. Krátce nato se zvedl jeden z přítomných a řekl: “Zajímalo by mě, jestli vše, co nám dnes odpoledne sestra Whiteová řekla, je pravda. James a Ellen Whiteovi tady nikdy nebyli; vůbec nás neznají. Sestra Whiteová většinu z nás nezná jménem, a přesto k nám dnes odpoledne přišla a sdělila nám, že před dvěma lety měla vidění, v němž jí byly zjeveny naše osudy. Následně nás jednoho po druhém oslovila a přede všemi odhalila naše problémy a naše skryté myšlenky. Měla ve všem pravdu, nebo se v některých případech mýlila? Chci to vědět.”RPC 23.8

Lidé si postupně začali brát slovo. Nejprve se postavil muž, který seděl u borovice, a řekl, že Ellen Whiteová popsala jeho případ lépe, než by to dokázal on sám. Přiznal se ke svému odpadnutí a uvedl, že se rozhodl vrátit a pokračovat v cestě společně s Božím lidem. Sestra, která seděla vedle sestry Maynardové ze sboru v Greenville, také promluvila. Uvedla, že Ellen Whiteová vystihla její zkušenost přesněji, než by to svedla ona. Též muž sedící u dubu přiznal, že Ellen Whiteová popsala jeho případ lépe, než by to dokázal on sám. Lidé vyznávali své hříchy a zříkali se jich. Duch svatý mocně působil a v Bushnellu došlo k probuzení.RPC 24.1

Manželé Whiteovi se do Bushnellu vrátili hned následující sobotu, kdy tam probíhaly křty, a položili pevné základy sboru v Bushnellu.RPC 24.2

Bůh miloval svůj lid v Bushnellu, stejně jako miluje všechny, kteří v něj věří. Některým, kteří tam tehdy byli shromážděni, určitě přišla na mysl slova: “Já kárám a trestám ty, které miluji; vzpamatuj se tedy a čiň pokání.” Zjevení 3,19. Když lidé uviděli své srdce tak, jak je vidí Bůh, pochopili, v jakém jsou stavu, a zatoužili po změně. A to je smyslem mnoha vidění, která Ellen Whiteová dostala.RPC 24.3

Krátce po smrti Jamese Whitea žila Ellen Whiteová poblíž Healdsburg College. Ubytovávala u sebe několik mladých studentek. V tehdejší době bylo obvyklé, že ženy používaly síťky do vlasů. Kterýsi den si jedna dívka, když procházela pokojem Ellen Whiteové, všimla velmi kvalitní síťky, po které už delší dobu toužila. Řekla si, že ji určitě nikdo nebude hledat, a dala ji do svého kufru. Když se o něco později Ellen Whiteová oblékala, protože se chystala jít ven, nemohla svou síťku najít a musela jít bez ní. Večer, když byli všichni pohromadě, se Ellen Whiteová zeptala, jestli o její síťce někdo neví, ale nikdo se nepřihlásil.RPC 24.4

O den či dva později, když Ellen Whiteová procházela pokojem dívek, uslyšela hlas: “Otevři kufr.” Protože kufr nebyl její, nechtěla to udělat. Když ji hlas vyzval podruhé, uvědomila si, že k ní promlouvá anděl. Nadzvedla tedy víko kufru a hned jí bylo jasné, proč jí to anděl přikázal; mezi věcmi ležela její síťka. Když byli opět všichni pohromadě, znovu se zeptala, jestli její síťku, která sama nemohla zmizet, někdo neviděl. Jelikož se opět nikdo nepřihlásil, Ellen Whiteová se tím přestala zabývat.RPC 24.5

O několik dní později, když Ellen Whiteová odpočívala, měla velmi krátké vidění. Uviděla ruku dívky, která její síťku přikládá k petrolejové lampě. Jakmile se síťka přiblížila k plameni, vmžiku shořela. Tím vidění skončilo.RPC 24.6

Když byli všichni pohromadě, Ellen Whiteová se opět zmínila o zmizení síťky, ale znovu se nikdo nepřiznal a všichni se tvářili, že nemají ponětí, kde by mohla být. O chvíli později si Ellen Whiteová vzala onu dívku stranou, seznámila ji s tím, že slyšela hlas, podívala se do jejího kufru a krátce nato měla vidění, v němž spatřila, jak její síťka na vlasy shořela v plameni petrolejové lampy. V konfrontaci s těmito informacemi dívka přiznala, že síťku ukradla a následně ji spálila, protože se bála, že by ji u ní někdo mohl objevit. Usmířila se s Ellen Whiteovou i s Bohem.RPC 24.7

Může se zdát, že je to příliš malicherná událost na to, aby se jí Bůh zabýval — jde přece jen o síťku na vlasy. V tomto případě šlo ale o mnohem víc než jen o hodnotu ukradenéhopředmětu. Šlo o dívku, členku Církve adventistů sedmého dne. Žila v domnění, že je v pořádku, a přitom její charakter vykazoval vážné nedostatky. Nevěděla o své sobeckosti, která ji dovedla k tomu, že kradla a podváděla. Jakmile si ale uvědomila, jak důležité takové drobnosti jsou, když Bůh neváhá dát svému zaneprázdněnému proroku vidění o krádeži síťky na vlasy, uviděla věci v pravém světle. Tato událost byla zlomovým okamžikem jejího života.RPC 25.1

To je jeden z důvodů, proč Ellen Whiteová dostávala vidění. Přestože mnohá svědectví, která Ellen Whiteová napsala, se týkala jednoho konkrétního případu, jsou v nich obsaženy principy, které mohou adventisté využít kdykoli a v jakékoli části světa. Sestra Whiteová se o smyslu a významu svědectví vyjádřila takto:RPC 25.2

“Psaná svědectví nepřinášejí nové světlo, pouze mají v živých barvách vykreslit zjevenou pravdu, aby ji lidé mohli snáze přijmout do srdce. Přestože bylo v Božím slově zřetelně popsáno, jaké má člověk vůči Bohu a bližním povinnosti, jen málokdo se tím řídí. Nejedná se o žádné dodatečné zjevení; Bůh jen usoudil, že díky svědectvím bude pochopení velkých pravd snazší… Svědectví v žádném případě nemají snížit Boží slovo, ale naopak je mají vyvýšit a přitáhnout k němu pozornost, aby všichni byli okouzleni překrásnou jednoduchostí pravdy.”RPC 25.3

Celý svůj život Ellen Whiteová vedla lidi k Božímu slovu. V závěru své první knihy uvedla:RPC 25.4

“Doporučuji ti, milý čtenáři, aby se Boží slovo stalo měřítkem tvé víry a tvého života. Podle Božího slova totiž budeme souzeni. Bůh ve svém slově zaslíbil, že v posledních dnech dá lidem vidění; ne proto, aby stanovil nová pravidla víry, ale aby svůj lid potěšil a napomenul ty, kteří nežijí podle biblické pravdy.”RPC 25.5