Vliv negativního myšlení

Neměli bychom připustit, aby nám zklamání vyleptalo do duše díru a učinilo z nás nedůtklivé a nepříjemné lidi. Pokud nechceme být Bohu pro ostudu, musíme se vyhýbat hádkám, zlým myšlenkám a pomluvám. Bratři, uděláte-li ve svém srdci prostor pro závist a podezíravost, Duch svatý s vámi nebude moci přebývat. Usilujte o dokonalost v Kristu. Pracujte pro něj. Snažte se, abyste jej zjevovali každou myšlenkou, slovem a činem. Každý den se nechte pokřtít láskou, jež v době apoštolů sjednotila všechny křesťany. Tato láska přinese vašemu tělu, mysli i duši zdraví. Usilujte o to, aby vás obklopovalo ovzduší, které bude pro váš duševní život posilou. Rozvíjejte svou víru, naději, odvahu a lásku. Ať ve vašem srdci zavládne pokoj Boží. (Testimonies For The Church, sv. 8, s. 191)RPC 149.3

Závist není pouhá lidská slabost, nýbrž je to charakterová vada, která dokáže znehodnotit všechny schopnosti. Poprvé se objevila u satana. Chtěl v nebi získat nejvýznačnější postavení, a když zjistil, že moc ani slávu, po nichž toužil, nezíská, vzbouřil se proti Boží vládě. Záviděl našim prarodičům, a proto je svedl do hříchu a zničil je i celé lidstvo.RPC 149.4

Závistivý člověk nedokáže u druhých vidět jejich kladné stránky a pozitivní jednání. Dokáže je jen očerňovat a hanět. Lidé často vyznávají a odpouštějí chyby druhých, ale od závistivce nic takového není možné očekávat. Závistivý člověk by ani za nic nepřipustil, že by druzí mohli být lepší než on. Jeho pýcha nesnese žádné ústupky. Když se pokusíte závistivce usvědčit z jeho hříchu, obvykle ještě více zahořkne a stane se nevyléčitelným.RPC 149.5

Závistivý člověk všude otravuje ovzduší. Ničí přátelství a vede lidi k nenávisti a vzpouře vůči Bohu a člověku. Usiluje o to, aby si o něm všichni mysleli, že je nejlepší a největší. Dokonalosti však nedosahuje sebezapíráním a vytrvalostí, nýbrž tím, že snižuje úsilí druhých.RPC 149.6

Jazyk, který si libuje ve špatnostech, upovídaný jazyk, jenž říká: Vypravuj, já to předám dál, je podle Jakuba pekelným ohněm. Na všechny strany z něj vyletují ohnivé jiskry. Pomlouvači je jedno, že ničí pověst druhých. Své dílo zkázy nepřeruší, třebaže ví, že zničí naději i odvahu těch, kteří už nyní klesají pod svými břemeny. Jeho jediným cílem je uspokojit svou touhu po senzaci. Dokonce i někteří křesťané zavírají oči před vším, co je čisté, čestné, vznešené a krásné, a všímají si jen toho, co je špatné, problematické a nepříjemné, a předkládají to světu. (Testimonies For The Church, sv. 5, s. 56,57)RPC 150.1