29. kapitola — Odpočinek

Křesťané mají k dispozici mnoho druhů radosti a dovedou s naprostou jistotou říct, který druh zábavy je pro ně vhodný. Mohou si užívat takových forem odpočinku, jež nemají škodlivý vliv ani na jejich mysl, ani na duši, nevyvolávají pocity zklamání, neničí jejich vědomí vlastní hodnoty ani nesnižují jejich schopnosti. Pokud si s sebou vezmou Ježíše a budou se modlit, nemůže se jim nic stát.RPC 138.1

Jakákoli zábava, pro kterou si můžete od Boha vyprosit požehnání, není nebezpečná. Ale takové druhy zábavy, které vás odvádějí od soukromé modlitby, od rodinných pobožností či vám brání v účasti na modlitebních shromážděních, rozhodně nebezpečné jsou.RPC 138.2

Patříme k lidem, kteří za svou největší přednost považují to, že mohou každý den vyvyšovat Boha. Věříme, že nežijeme jen pro zábavu a vlastní potěšení. Jsme tady proto, abychom lidstvu přinesli užitek a požehnání. Když ale budeme uvažovat stejně jako lidé, kteří si libují v marnivostech, jak budeme moci lidem prospět? Jak budeme moci přinést naší společnosti požehnání? Nemůžeme se účastnit takových druhů zábavy, které nám brání plnit své každodenní povinnosti.RPC 138.3

Je mnoho věcí, které jsou samy o sobě správné, ale jakmile je satan zneužije, mohou se stát pro neobezřetné křesťany pastí.RPC 138.4

Je třeba, abychom v oblasti zábavy byli stejně střídmí jako v čemkoli jiném. Nad každou formou trávení volného času se musíme důkladně zamyslet. Mladí lidé by se vždy měli sami sebe ptát: “Jaký vliv bude tento druh zábavy mít na moje tělesné, duševní a duchovní zdraví? Může mi to poplést hlavu tak, že zapomenu na Boha? Je možné, abych se vzdálil od jeho slávy?” (The Adventist Home, s. 512-514)RPC 138.5

Je výsadou i povinností křesťanů, aby své duchovní a tělesné síly obnovovali neškodným způsobem, který jim umožní lépe sloužit Bohu. Chvíle odpočinku bychom neměli naplnit neúčelným veselím, které postrádá jakýkoli smysl. Spíše bychom se měli snažit mít povznášející vliv na své přátele a dobře se připravit na plnění křesťanských povinností. (The Adventist Home, s. 493)RPC 138.6

Čas, který věnujeme tělesnému cvičení, není ztracený. Pro zdraví těla je důležité, abychom rovnoměrně zatěžovali všechny končetiny a orgány. Pokud přepínáme mozek a ostatní orgány zanedbáváme, naše tělesná i duševní síla slábne, organismus ztrácí zdravé napětí, rozumové schopnosti se zhoršují a dostavuje se nepříjemná podrážděnost.RPC 138.7

Studující by si měli vyhradit čas na odpočinek. Mozek by neměl být neustále namáhán, protože jej to vyčerpává. Je třeba jej procvičovat stejně jako tělo. (The Adventist Home, s. 494,495)RPC 138.8