Slib daný Bohu

Každý z nás má mít přehled o svých financích a je jen na něm, jak velký dar se rozhodne dát. Jsou však mezi námi i takoví, kteří jsou vinni stejným hříchem jako Ananiáš a Safira. Stejně jako tato dvojice si říkají, že když si část peněz, které slíbili Bohu, nechají, jejich bratři se to nedozvědí. V případě Ananiáše a Safiry Bůh jasně ukázal, že zná lidská srdce, a upozornil nás na to, že před ním nemůžeme skrýt své pohnutky. Příběh Ananiáše a Safiry nás vybízí, abychom si obzvlášť dali pozor na hřích, který je pro lidskou přirozenost velkým pokušením.RPC 238.4

Pokud člověk v přítomnosti svých bratrů a sester dal Bohu slib, ať už písemný nebo ústní, udělal z nich svědky smlouvy mezi sebou a Bohem. Takový slib je stejně závazný jako dlužní úpis. Pro křesťana má mít mnohem větší váhu než jakýkoli úřední dokument.RPC 238.5

Kdo se svým slovem zaváže svému bližnímu, obvykle neuvažuje o tom, že by svému závazku nedostál. Slib Bohu, Dárci všech dárců, je ještě mnohem závaznější. Proč bychom se tedy měli zříkat slibů, které jsme dali Bohu? Můžeme snad sliby dané Bohu pokládat za méně závazné? Můžeme je pokládat za méně závazné jen proto, že nás protistrana nepožene před soud? Cožpak může Boha okrádat ten, kdo vyznává, že je spasen krví nekonečné oběti Ježíše Krista? Cožpak nejsou jeho sliby a činy váženy na vahách nebeské spravedlnosti?RPC 238.6

Sbor je zodpovědný za závazky svých jednotlivých členů. Když dojde k tomu, že některý bratr neplní své sliby, je třeba s ním jednat laskavě, ale zpříma. Nachází-li se v situaci, kdy není schopen svým závazkům dostát, a je o něm všeobecně známo, že je to věrný člen a má štědré srdce, měl by mu sbor soucitně pomoci. Tím, že mu sbor pomůže překonat těžkosti, obdrží zvláštní požehnání. (Testimonies For The Church, sv. 4, s. 469-476)RPC 238.7