Příprava na den odpočinku

V úvodu čtvrtého přikázání Bůh říká: “Pamatuj.” Věděl, že uprostřed starostí a zmatků bude člověk hledat výmluvy, aby nemusel dodržovat všechny požadavky tohoto přikázání, nebo zapomene na jeho svatost. Proto říká: “Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý.” 2. Mojžíšova 30,8.RPC 223.1

Celý týden máme pamatovat na sobotu a dělat vše pro to, abychom ji mohli správně světit. Nemáme sobotu zachovávat jen z povinnosti. Musíme pochopit, jaký má její zachovávání duchovní význam a vliv na všechny oblasti našeho života. Všichni, pro něž je sobota znamením mezi nimi a Bohem a dokladem o tom, že je Bůh posvěcuje, budou představovat principy jeho vlády. Ve svém každodenním životě se budou řídit zákony jeho království. Každý den se budou modlit, aby na nich spočívalo sobotní požehnání. Každý den budou udržovat vztah s Kristem a svým příkladem budou zjevovat dokonalost jeho charakteru. Každý den bude světlo jejich dobrých skutků ozařovat druhé.RPC 223.2

Abychom mohli sobotu správně světit, je třeba se nejprve zaměřit na domácnost. Zde začíná příprava na sobotu. Rodiče by si měli neustále připomínat, že rodina je školou, v níž se jejich děti připravují na vstup do nebeského království. Všechna jejich slova musí být slušná. Z úst by jim nemělo vyklouznout jediné slovo, které by děti neměly slyšet. Rovněž by se měli snažit, aby nebyli podráždění. Rodiče, celý týden žijte tak, jako byste se nacházeli v přítomnosti Boha, který vám svěřil děti do opatrování. Veďte svůj malý domácí sbor tak, aby všichni jeho členové byli v sobotu připraveni jít Boha uctít do modlitebny. Každé ráno a každý večer odevzdávejte své děti Bohu jako poklad, který vykoupil vlastní krví. Učte je, že je jejich nejvyšší povinností a předností milovat Boha a sloužit mu.RPC 223.3

Budete-li takto na sobotu pamatovat, nedovolíte, aby světské starosti z vašeho života vytěsnily duchovno. Neodkládejte žádné povinnosti, které je třeba vyřešit v šesti pracovních dnech, až na sobotu. Během týdne bychom se také neměli příliš vyčerpávat prací, abychom v sobotu nebyli natolik unavení, že bychom nemohli jít do shromáždění.RPC 223.4

Přestože bychom se na sobotu měli připravovat celý týden, pátek by měl být zvláštním dnem přípravy. Pán dětem Izraele prostřednictvím Mojžíše sdělil: “Zítra je slavnost odpočinutí, Hospodinův svatý den odpočinku. Co je třeba napéci, napečte, a co je třeba uvařit, uvařte. A vše, co přebývá, uložte a opatrujte do rána.” 2. Mojžíšova 16,23. “Lid ji chodíval sbírat, pak ji mleli mlýnkem nebo drtili v hmoždíři, vařili v kotlíku nebo z ní připravovali podpopelné chleby; měla chuť jako pečivo zadělané olejem.” 4. Mojžíšova 11,8. Zde vidíme, že chléb z nebe, manu, bylo třeba nějak upravit. Pán lidu řekl, že tuto práci je třeba vykonat v pátek, v den přípravy.RPC 223.5

Přípravu na sobotu dokončete v pátek. Dohlédněte, abyste měli připravené oblečení a uvařené jídlo. Vyčistěte si obuv a vykoupejte se. Je to ve vašich silách. Uděláte-li z toho svou zásadu, určitě to zvládnete. Sobota zde není od toho, abychom během ní spravovali oblečení, vařili, vyhledávali zábavu či se zabývali světskými problémy. Před západem slunce odložte všechnu práci a ukliďte všechny světské tiskoviny z dohledu. Rodiče, vysvětlete svým dětem význam toho, co děláte, a zapojte je do přípravy na sobotu.RPC 223.6

Začátek a konec soboty bychom měli pečlivě hlídat. Uvědomme si, že každý sobotní okamžik je posvěcený, že je to svatý čas. Je-li to aspoň trochu možné, měli by zaměstnavatelé v pátek své zaměstnance uvolnit z práce krátce po poledni. Dejte jim čas na přípravu, aby mohli přivítat Pána s klidnou myslí. Když to uděláte, neutrpíte tím žádnou újmu, a to ani ve světských záležitostech.RPC 224.1

Ještě na jednu věc bychom při přípravách na sobotu neměli zapomenout. Měli bychom odložit spory, které mezi sebou, ať už doma nebo ve sboru, máme. Odstraňte ze srdce všechnu zahořklost, zlobu a zášť. V pokoře ducha “vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni.” Jakubův 5,16.RPC 224.2

Neměli bychom říkat či dělat nic, co by nebe mohlo považovat za porušení svatého sobotního klidu. Bůh nechce, abychom v sobotu jen odpočívali od tělesné práce, ale abychom se také zabývali svatými věcmi. Čtvrté přikázání přestupujeme i tehdy, když spolu hovoříme o světských nebo banálních věcech. Když mluvíme o všem, co nám přijde na mysl, zabýváme se jen vlastními myšlenkami. Každé odchýlení se od toho, co je správné, nás vede zpět do otroctví a přivolává na nás odsouzení. (Testimonies For The Church, sv. 2, s. 703)RPC 224.3