Metodisté

První metodisté se stávali častým terčem posměchu a perzekuce, a to jak ze strany členů anglikánské církve, tak i nevěřících. Hlavní podíl na tom měly šířící se výmysly a překrucování skutečností týkajících se metodistů. Tak byli nuceni se zpovídat před soudy, které prosazovaly spravedlnost jen podle jména; spravedlnost byla tehdy u soudu vůbec vzácným hostem. Perzekutoři se na nich často dopouštěli násilí, lůza pronikala do jejich domů, ničila jim nábytek a zařízení, kradla, co se jí zlíbilo, a týrala muže, ženy i děti. Někde se objevily i plakáty vyzývající všechny, kdo se chtějí zúčastnit rozbíjení oken a rabování domů metodistů, aby se shromáždili v určenou dobu na určeném místě. Úřady tolerovaly a mlčky schvalovaly toto veřejné porušování lidských i Božích zákonů. A tak lidé, jejichž jediným přestupkem bylo, že se snažili přivést hříšníky na “cestu svatosti”, museli trvale vzdorovat útlaku a perzekuci.VDV 174.3

John Wesley o obviněních vznesených proti němu a jeho přátelům prohlásil: “Někteří tvrdí, že učení těchto mužů je falešné, bludné a fanatické, že je nové a dosud neslýchané, že je to kvakerství, fanatismus a papeženství. Všechna tato obvinění byla již vyvrácena a bylo podrobně dokázáno, že každý bod učení, jak je vykládá naše církev, vychází z Písma. Proto nemůže být ani falešné, ani bludné, přijímáme-li Písmo jako pravdivé.” “Jiní tvrdí: Jejich učení je příliš přísné, příliš zužují cestu do nebe.” To je opravdu první námitka (a byla to téměř jediná námitka po určitou dobu) a skrývá se za tisíci dalších námitek, které mají nejrůznější podobu. Opravdu dělá cestu do nebe užší, než jak ji představil náš Pán a jeho apoštolové? Je opravdu jejich učení přísnější než učení Bible? Zamysleme se jen nad několika jasnými texty: “Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou.” “Z každého planého slova, jež lidé promluví, budou skládat účty v den soudu.” “Ať tedy jíte či pijete či cokoli jiného děláte, všecko čiňte k slávě Boží.” 5. Mojžíšova 6,5; Matouš 12,36; 1. Korintským 10,31.VDV 174.4

“Je-li jejich učení přísnější než toto, zaslouží si výtku. Vy však dobře víte, že tomu tak není. A kdo může být — byť o puntík — méně přísný, aniž by porušil Boží slovo? Mohl by být služebník Božích tajemství považován za věrného, kdyby změnil nějakou část svatého pokladu? Nikoli. Nemůže nic zmírnit, nemůže nic zeslabit, musí všem lidem hlásat: ‘Nesmím podřizovat Písmo vašemu vkusu. Vy se mu musíte podřídit, jinak zahynete.’ Z toho vychází celý povyk, že tito lidé jsou ‘přísní a nemilosrdní’. Opravdu jsou přísní a nemilosrdní? V jakém smyslu? Copak nesytí hladové a neoblékají nahé? ‘Ne, v tom to není, v tom jsou přičinliví, jsou však přísní a neúprosní v posuzování druhých lidí. Myslí si, že spaseni budou jen lidé, kteří to dělají jako oni.’” (John Wesley, Dílo, díl 3, str. 152.153)VDV 175.1

Duchovní úpadek, který se projevil v Anglii krátce předtím, než se na scéně objevil Wesley, byl do značné míry důsledkem učení namířeného proti Božímu zákonu. Mnozí tehdy tvrdili, že Kristus zrušil mravní zákon, takže křesťan ho už nemusí zachovávat ani nemusí konat dobré skutky. Jiní sice připouštěli, že zákon je věčný, na druhou stranu však tvrdili, že není třeba, aby kazatelé vedli lid k poslušnosti přikázání, protože ty, které Bůh vyvolil ke spasení, “Boží milost neodolatelně vede k zbožnému a ctnostnému životu”, zatímco lidé předurčeni k věčnému zatracení “nemají sílu plnit požadavky Božího zákona”.VDV 175.2

A opět jiní, kteří tvrdili, že “vyvolený nemůže odpadnout od milosti nebo ztratit Boží přízeň”, dospěli k ještě hrůznějšímu závěru, že totiž “bezbožné činy, které páchají, nejsou ve skutečnosti hříšné, a nelze je pokládat za přestupování Božího zákona, a že tedy nemusí ze svých hříchů činit pokání.” (McClintock and Strong, Encyklopedie, heslo Antinomie) Tvrdili: “Proto ani ten nejodpornější hřích, považovaný všeobecně za přestoupení Božího zákona, není v Božích očích hříchem,” jestliže se ho dopustí někdo z vyvolených, “protože jednou z podstatných a význačných vlastností vyvolených je, že nemohou činit nic, co by se nelíbilo Bohu nebo co by zakazoval jeho zákon.”VDV 175.3

Toto hrozné učení se v podstatě shoduje s pozdějším učením lidových vychovatelů a teologů, kteří hlásali, že vlastně neexistuje neměnný Boží zákon jako měřítko pravdy, ale že měřítka mravnosti si určuje společnost sama a stále je mění. Všechna tato učení vymýšlí a podněcuje týž mistrný duch. Už mezi bezhříšnými obyvateli nebes zahájil kdysi své dílo, které si klade za cíl odstranit spravedlivé požadavky Božího zákona.VDV 175.4

Takový pohled na učení o Božích úradcích, které zdůrazňuje neměnnost lidského charakteru, vedl mnohé k tomu, že zavrhli Boží zákon úplně. Wesley rozhodně vystupoval proti bludům týkajícím se odstranění Božího zákona a dokazoval, že učení, které pošlapává Boží zákon, odporuje Písmu. “Ukázala se Boží milost, která přináší spásu všem lidem.” “To je dobré a vítané u našeho Spasitele Boha, který chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu. Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako výkupné za všechny.” Titovi 2,11; 1. Timoteovi 2,3-6. Pán uděluje štědře svého Ducha všem, kdo přijímají jeho nabídku spasení. Tak Kristus, “pravé světlo”, “osvěcuje každého člověka”. Jan 1,9. Tím, že svévolně odmítají dar života, však lidé spasení ztrácejí.VDV 176.1