Léto 1844 — ženich přichází!

“Když ženich nepřicházel, na všechny přišla ospalost a usnuly. Uprostřed noci se rozlehl křik: Ženich je tu, jděte mu naproti! Všechny družičky procitly a dávaly do pořádku své lampy.” Matouš 25,5-7. V létě roku 1844 — tedy v době mezi datem, kdy mělo podle původních výpočtů skončit období 2 300 prorockých dnů, a podzimem téhož roku, který byl později pokládán za dobu konce — hlásali poselství vyjádřené slovy Písma: “Ženich přichází!”VDV 262.3

Toto hnutí vyvolalo zjištění, že Artaxerxův výnos o obnově Jeruzaléma, který je výchozím bodem k výpočtu období 2 300 prorockých dnů, začal platit od podzimu roku 457 př. Kr. a nikoli od počátku toho roku, jak se předtím věřilo. Začneme-li počítat od podzimu roku 457 př. Kr., skončí období 2 300 roků na podzim roku 1844 (viz Dodatky).VDV 262.4

Také symbolika starozákonní chrámové bohoslužby naznačuje, že událost znázorněná “očištěním svatyně” by se měla odehrát na podzim. To se velmi zřetelně ukázalo, když začali prověřovat splnění předobrazů a symbolů prvního příchodu Ježíše Krista.VDV 262.5

Zabití velikonočního beránka bylo symbolem Kristovy smrti. Apoštol Pavel napsal: “Byl obětován náš velikonoční beránek, Kristus.” 1. Korintským 5,7. Snopek prvotin, který byl v době velikonoc obrácen před Pánem, byl symbolem Ježíšova zmrtvýchvstání. Když apoštol Pavel mluví o zmrtvýchvstání Ježíše Krista a celého Božího lidu, píše: “První vstal Kristus, potom při Kristově příchodu vstanou ti, kdo jsou jeho.” 1. Korintským 15,23. Jako tento první snop, požatý před vlastní sklizní, byl Kristus prvotinou oné nesmrtelné sklizně vykoupených, která bude při budoucím zmrtvýchvstání shromážděna do Boží sýpky.VDV 262.6

Tyto předobrazy se splnily, a to nejen tím, že došlo k vlastní události, kterou symbolicky znázorňovaly, ale splnily se také v příslušném čase. Čtrnáctého dne prvního měsíce židovského kalendáře, tedy v den, kdy byl po dlouhých patnáct staletí zabíjen velikonoční beránek, jedl Pán Ježíš se svými učedníky velikonočního beránka a ustanovil obřad, který má být památkou jeho vlastní smrti jako “Božího Beránka, který snímá hřích světa”. Jan 1,29. Téže noci byl zajat a poté ukřižován. A jako naplnění symbolu snopu obráceného před Hospodinem byl náš Pán třetího dne vzkříšen z mrtvých — jako “první z těch, kdo zesnuli”, vzor všech vzkříšených spravedlivých, jejichž “tělo poníženosti” promění “v podobu těla své slávy”. 1. Korintským 15,20; Filipským 3,21.VDV 263.1

Podobně se musí splnit předobrazy, které ukazovaly na jeho druhý příchod, a to v době, kterou naznačuje symbolická starozákonní bohoslužba. V mojžíšovském řádu se očištění svatyně neboli velký Den smíření konal podle židovského kalendáře desátého dne sedmého měsíce (3. Mojžíšova 16,29-34). Tehdy velekněz, když vykonal smíření za celý Izrael, a očistil tak svatostánek od hříchu, vyšel a požehnal lidu. Domnívali se, že podobně se zjeví Ježíš Kristus, náš Velekněz, aby očistil zemi od zkázy způsobené hříchy a hříšníky, a obdaří svůj čekající lid nesmrtelností. Desátý den sedmého měsíce — Den smíření, dobu očištění svatyně —, který v roce 1844 připadl na 22. říjen, začali proto považovat za datum příchodu Ježíše Krista. Tento závěr byl v souladu s výše zmíněným zjištěním, že období 2 300 dní skončí na podzim, a působil tudíž velice přesvědčivě.VDV 263.2

V podobenství uvedeném v 25. kapitole Matoušova evangelia následuje příchod ženicha po době čekání a spánku. To jen doplňovalo právě uvedené důkazy jak z proroctví, tak i ze starozákonních předobrazů. Toto vše významně umocnilo přesvědčení tisíců věřících, kteří hlásali “půlnoční volání”.VDV 263.3