Andělé — ochránci věřících

Kdyby se lidé mohli dívat nebeským zrakem, viděli by zástupy mocných andělů, jak pečují o ty, kdo zachovávají Kristovo slovo. Andělé soucitně vnímají jejich trápení a naslouchají jejich modlitbám, a čekají pouze na rozkaz svého Velitele, aby je mohli vysvobodit z hrozícího nebezpečí. Boží lid musí však nejprve “vypít pohár” a “být pokřtěn”. A právě toto prodlení — pro ně tolik bolestné — je nejlepším vyslyšením jejich modliteb. Během tohoto “čekání” na Pána projevují takovou víru, naději a trpělivost, jakou ve svém náboženském životě dosud neprokázali. Kvůli vyvoleným bude však doba soužení zkrácena. “Což teprve Bůh? Nezjedná on právo svým vyvoleným, kteří k němu dnem i nocí volají? … Ujišťuji vás, že se jich brzo zastane.” Lukáš 18,7.8. Konec přijde rychleji, než by lidé čekali. Pšenice bude sebrána a svázána do snopů pro Boží sýpku, plevel bude svázán do otepí pro zničující oheň.VDV 406.1

Nebeští strážci, věrni svěřenému úkolu, zůstávají v bdělosti. I když všeobecné nařízení stanoví dobu, kdy mají být lidé věrní Božím přikázáním odsouzeni k smrti, jejich nepřátelé se je v mnoha případech pokusí připravit o život ještě dříve, než zákon vstoupí v platnost. To se jim však nepodaří — nebude možné překonat mocné strážce opatrující každého věrného Kristova následovníka. Někteří věrní budou napadeni při svém útěku z měst a vesnic, ale zbraně v rukou nepřátel se zlomí a budou k ničemu. Ostatní věřící ochrání andělé v podobě vojáků.VDV 406.2

V každé době pomáhal Bůh svým věrným a chránil je prostřednictvím svých andělů. Nebeské bytosti mají aktivní účast na lidských záležitostech. Objevovaly se v rouchu zářícím jako blesk, jindy přicházely jako lidé v poutnickém oděvu. Andělé v lidské podobě se ukazovali Božím následovníkům. Odpočívali v poledne pod duby, jako by byli unaveni. Přijímali pozvání, aby se stali hosty v lidských domovech. Sloužili jako průvodci poutníků, kteří museli cestovat v noci. Vlastníma rukama zapalovali oheň na oltáři. Otevírali dveře vězení a vysvobozovali Boží služebníky. Oděni nebeskou výzbrojí přišli odvalit kámen od Spasitelova hrobu.VDV 406.3

V lidské podobě se andělé často účastní shromáždění věřících. Navštěvují ovšem také shromáždění nevěrců, jako kdysi navštívili Sodomu, a sledují jejich jednání, aby se ukázalo, zda překročili hranici Boží shovívavosti. Pán rád projevuje milosrdenství a kvůli těm několika lidem, kteří mu opravdově slouží, zadržuje pohromy a prodlužuje pokoj všech ostatních. Jak málo si ti, kdo hřeší proti Bohu, uvědomují, že za svůj život vděčí malé skupině věrných, kterým se tak rádi vysmívají a které utlačují.VDV 406.4

Přestože si to státníci neuvědomují, promlouvají andělé často v jejich radách. Lidé se na ně “dívají” a slyší jejich výzvy, jejich návrhům však přesto odporují a zesměšňují je. V poradních shromážděních a před soudy však nebeští poslové prokázali, že znají velice dobře dějiny lidstva. A že také umí hájit utlačované — a to lépe než nejschopnější a nejvýmluvnější obhájci. Nejednou překazili zlé záměry, a tak zabránili tomu, aby zlo zbrzdilo Boží dílo a způsobilo věrným velké útrapy. V hodině nebezpečí a soužení se “Hospodinův anděl položí táborem kolem těch, kteří se bojí Boha, a bude je bránit”. Žalm 34,8.VDV 407.1

Boží lid toužebně vyhlíží znamení přicházejícího Krále. Když se zeptají strážců: “Strážce, kolik zbývá z noci?” dostanou okamžitě odpověď: “Přichází jitro, ale ještě je noc.” Izajáš 21,11.12. První záblesky svítání prosvěcují mračna nad vrcholy hor. Brzy vysvitne Slunce spravedlnosti. Blíží se jitro i noc — začátek nekonečného dne pro spravedlivé, začátek věčné noci pro bezbožné.VDV 407.2

Když bojující věrní vysílají své prosby k Bohu, zdá se, že je téměř stržen závoj, který je odděluje od neviditelného světa. Nebe už plane úsvitem věčného dne a jako píseň andělského sboru znějí slova: “Vytrvejte ve své věrnosti. Přichází pomoc.” Kristus, všemocný Vítěz, připravil pro své unavené bojovníky korunu nesmrtelné slávy; z pootevřených dveří zní jeho hlas: “Hle, jsem s vámi. Nebojte se. Znám všechny vaše starosti. Zakusil jsem váš zármutek. Nebojujete s neporazitelným nepřítelem. Vybojoval jsem vítězství za vás; v mém jménu slavně zvítězíte.”VDV 407.3

Spasitel nám pošle pomoc včas — právě když ji budeme potřebovat. Cestu do nebe posvětil svými šlépějemi. Každý trn, který zraní naše nohy, zranil také jeho. Každý kříž, který máme nést, nesl před námi. Dopouští zápasy, a tak připravuje naše srdce pro čas věčného pokoje. Doba soužení přináší Božímu lidu nesmírné útrapy. Je to ale také doba, kdy má každý věřící vzhlížet vzhůru a očekávat plnící se zaslíbení.VDV 407.4

“Ti, za něž Hospodin zaplatil, se vrátí, přijdou na Sión s plesáním a věčná radost bude na jejich hlavě. Dojdou veselí a radosti, na útěk se dají starosti a nářek. Já, já jsem váš utěšitel. Proč se tedy bojíš člověka, jenž umírá, lidského syna, který je jak tráva? … Proč máš neustále, po celé dny, strach ze vzteku utiskovatele, který ti chystal zkázu? Kde je ten utiskovatel i se svým vztekem? Brzy se spoutanému otevře žalář; nezemře v jámě, ani chléb mu nebude scházet. Já Hospodin, tvůj Bůh, vzdouvám moře, až jeho vlny hlučí. — Hospodin zástupů je jeho jméno. — Vložil jsem ti do úst svá slova, přikryl jsem tě stínem své ruky.” Izajáš 51,11-16.VDV 407.5

“Proto slyš toto, ty utištěná, opojená, ne však vínem: Toto praví tvůj Panovník Hospodin, tvůj Bůh, jenž vede spor svého lidu: Hle, beru ti z rukou ten pohár závrati, ten kalich, pohár mého rozhořčení; už nikdy z něho nebudeš pít. Vkládám jej do ruky těm, kdo tě sužovali, kteří ti poroučeli: ‘Skloň se, když přecházíme kolem.’ A ty jsi musela nastavovat záda, byla jsi jako země, jak ulice těm, kdo po ní chodí.” Izajáš 51,21-23.VDV 407.6

Bůh, který bdí na věky, vyhlíží rozhodnou chvíli, kdy se proti jeho lidu spiknou pozemské mocnosti. Jako vyhnanci budou žít v obavách, že zahynou hlady nebo násilnou smrtí. Bůh, který rozdělil Rudé moře před Izraelem, však projeví svou úžasnou moc a ukončí jejich otroctví. “Ti budou, praví Hospodin zástupů, v den, který připravuji, mým zvláštním vlastnictvím, budu k nim shovívavý, jako bývá shovívavý otec k synu, jenž mu slouží.” Malachiáš 3,17. Kdyby v té době byla prolita krev Kristových následovníků, nebyla by už — jako kdysi krev mučedníků — svědectvím, v jehož důsledku by evangelium přijali další lidé. Jejich věrnost by nepřesvědčila ostatní o pravdě, protože zatvrzelé srdce tak dlouho odmítalo projevy milosti, že už na ně nepůsobí. Kdyby Bůh dovolil, aby se spravedliví stali obětí svých nepřátel, bylo by to vítězství vládce zla. Žalmista volá: “On mě v neblahý den schová ve svém stánku, ukryje mě v skrýši svého stanu.” (Žalm 27,5) A Kristus řekl: “Nuže, lide můj, již vejdi do svých komnat a zavři za sebou dveře. Skryj se na chviličku, dokud hrozný hněv se nepřežene. Hle, Hospodin vychází ze svého místa, aby ztrestal nepravost obyvatel země.” Izajáš 26,20.21. Vysvobození věrných, kteří trpělivě čekají na jeho příchod a jejichž jména jsou zapsána v knize života, bude slavné.VDV 408.1