11. kapitola — Špýrský protest a protestantské “Vyznání”
Jedním z nejskvělejších svědectví, která kdy zazněla ve prospěch reformace, byl protest německých křesťanských knížat na sněmu ve Špýru roku 1529. Díky odvaze, víře a pevnosti těchto Božích mužů se podařilo pro následující staletí zajistit svobodu myšlení a svědomí. Protest knížat dal také reformační církvi název protestantská; jeho základní myšlenky tvoří pak “nejvlastnější podstatu protestantismu” (D'Aubigné, sv. 13, kap. 6).VDV 133.1
Reformaci nastaly těžké a chmurné časy. Přes wormský edikt, který postavil Luthera mimo zákon a zakazoval šířit a podporovat jeho učení, vládla nicméně v německé říši dosud náboženská snášenlivost. Boží prozřetelnost jako by zadržovala síly, které se stavěly proti pravdě. Karel V. chtěl reformaci zničit, od každého úderu, k němuž se několikrát chystal, byl ale nucen nakonec upustit. Znovu a znovu se již zdálo, že se blíží neodvratný konec pro všechny, kdo se opovážili vzdorovat Římu; v rozhodný okamžik se však na východní hranici objevila turecká vojska; pak zase vyhlásil německému císaři válku francouzský král nebo dokonce sám papež, žárlivý na jeho rostoucí vliv. A v této době mezinárodních konfliktů mohla reformace sílit a šířit se.VDV 133.2
Nakonec však katoličtí panovníci urovnali své spory, aby mohli proti reformátorům zakročit společně. Sněm ve Špýru, který se konal roku 1526, poskytl každému státu plnou svobodu ve věcech náboženských až do svolání všeobecného koncilu. Jakmile však pominula nebezpečí, která vedla k tomuto ústupku, svolal císař v roce 1529 do Špýru druhý sněm, který měl kacířství vyhladit. Na něm měla být knížata pokud možno pokojným způsobem přivedena k tomu, aby se postavila proti reformaci. Kdyby se to nepodařilo, byl Karel připraven sáhnout po meči.VDV 133.3
Papežovi stoupenci jásali. Dostavili se do Špýru v hojném počtu a zcela nepokrytě dávali najevo své nepřátelství vůči reformátorům i jejich příznivcům. Melanchthon o tom řekl: “Jsme vyvrheli, jsme smetí světa. Kristus však shlédne na svůj ubohý lid a zachrání ho.” (D'Aubigné, sv. 13, kap. 5) Evangelická knížata, která se sněmu účastnila, nesměla nechat kázat evangelium ani ve svých domovech. Obyvatelé Špýru však toužili slyšet Boží slovo a přes zákaz se v tisícových zástupech shromažďovali k bohoslužbám, které se konaly v kapli saského kurfiřta.VDV 133.4