Nutnost hlásání evangelia

Hlásání konkrétní doby jako začátku hodiny soudu — obsažené v poselství prvního anděla — nařídil Bůh. Výpočet prorocké doby, na němž je toto poselství založeno a který klade konec údobí 2 300 prorockých dnů na podzim roku 1844, je nesporně přesný. Opakované pokusy stanovit nová data pro začátek a konec tohoto prorockého údobí a nesmyslné argumenty hájící nová stanoviska nejen odváděly pozornost lidí od dobově aktuálního poselství, ale znevažovaly navíc jakýkoli výklad proroctví. Čím častěji lidé určují datum druhého příchodu Ježíše Krista a čím intenzivněji je rozhlašují, tím lépe to slouží satanovým záměrům. Když pak určené datum pomine a nic se nestane, vede satan ostatní, aby zesměšňovali zastánce takových názorů a odsoudili také velké adventní hnutí z let 1843 a 1844. Lidé, kteří setrvávají v tomto bludu, stanoví nakonec pro příchod Ježíše Krista na tuto zem i velmi vzdálené datum. To je ukolébává ve falešné jistotě a mnozí poznají svůj omyl teprve ve chvíli, kdy už bude příliš pozdě.VDV 298.4

Přiléhavou ilustrací toho, co zažilo adventní hnutí, nabízí dějiny starého Izraele. Podobně jako stoupence adventního hnutí vedl Bůh Izraelce, když vycházeli z Egypta; velké zklamání prověřilo také jejich víru — podobně jako byla zkoušená víra Hebrejů u Rudého moře. Kdyby stále důvěřovali Bohu, který je provázel i v minulosti, prožili by také Boží vysvobození. Kdyby všichni, kdo se aktivně účastnili adventního hnutí v roce 1844, přijali a v moci Ducha svatého zvěstovali poselství třetího anděla, Pán by jejich prostřednictvím vykonal velké dílo. Svět by zalila záplava světla. Obyvatelé celého světa by už dávno byli varováni, závěrečné dílo by bylo dokončeno a Kristus by už přišel, aby vykoupil svůj lid.VDV 299.1

Bůh nechtěl, aby Izrael bloudil čtyřicet let po poušti. Chtěl Izraelce vést přímou cestou do Kenaanu, kde pak mohli žít jako svatý a šťastný národ. Avšak “nemohli vejít pro svou nevěru”. Židům 3,19. Protože se bouřili a odmítali Boha, zahynuli na poušti. Do zaslíbené země vešli jiní. Podobně nebylo Božím záměrem, aby se příchod Ježíše Krista tak oddálil a jeho lid zůstal tolik let ve světě hříchu a zármutku. Jejich nevěra je však oddělila od Boha. Když odmítli splnit úkol, který jim Bůh svěřil, povolal k hlásání poselství jiné. Z milosrdenství ke světu odkládá Ježíš svůj příchod, aby poskytl hříšníkům možnost vyslechnout varování a najít záchranu u Spasitele dříve, než na svět dopadne Boží soud.VDV 299.2

Stejně jako dříve i nyní hlásání pravdy, která kárá hříchy a vytýká bludy, vyvolává odpor a nepřátelství. “Neboť každý, kdo dělá něco špatného, nenávidí světlo a nepřichází k světlu, aby jeho skutky nevyšly najevo.” Jan 3,20. Když lidé zjistí, že své názory neobhájí Písmem, snaží se mnozí hájit svá stanoviska za každou cenu. Terčem jejich škodolibých útoků se pak stává povaha a pohnutky lidí, kteří obhajují nepopulární pravdy. To se dělo ve všech dobách. O Eliášovi prohlásili, že “uvádí do zkázy” Izrael, Jeremiáše označili za zrádce, Pavla obvinili, že zneuctil chrám. Od té doby až dodnes jsou lidé věrní pravdě označováni za svůdce, kacíře nebo rozkolníky. Lidé, kteří mají příliš málo víry, aby přijali pevné prorocké slovo, ochotně a bez výhrad důvěřují obviněním namířeným proti těm, kdo se opovažují kárat obecně rozšířené hříchy. Tento jev bude stále častější. Bible učí, že se blíží doba, kdy budou státní zákony v takovém rozporu s Božím zákonem, že každý, kdo bude chtít zachovávat Boží nařízení, bude odsuzován a trestán jako zločinec.VDV 299.3

Jaké povinnosti má v takové situaci posel pravdy? Má z toho snad vyvodit, že nemůže pravdu hlásat, protože lidi vede jen k tomu, aby se vyhýbali jejím požadavkům nebo proti ní bojovali? Ne, podobně jako dřívější reformátoři nemá právo ponechat si svědectví Božího slova pro sebe jen proto, že vyvolává odpor. Svědectví pro víru, které přinesli věrní a mučedníci, bylo zaznamenáno pro užitek následujících pokolení. Tyto životní příklady svatosti a vytrvalosti byly zachovány proto, aby dodaly odvahu lidem, které Bůh nyní povolává, aby o něm svědčili. Bůh jim dal milost a poznání pravdy ne proto, aby si ji nechali pro sebe, ale proto, aby jejich prostřednictvím poznalo Boha co nejvíce lidí. Svěřil Bůh poselství také svým služebníkům v tomto pokolení? Pak by je měli předat okolnímu světu.VDV 300.1

Kdysi Pán řekl prorokovi, který mluvil v jeho jménu: “Izraelský dům tě však nebude chtít poslechnout, poněvadž nejsou ochotni poslechnout mne.” A dále: “Promluvíš k nim má slova, ať poslechnou nebo ne.” Ezechiel 3,7; Ezechiel 2,7. Božím služebníkům v dnešní době platí příkaz: “Rozezvuč svůj hlas jako polnici! Mému lidu ohlas jeho nevěrnost, domu Jákobovu jeho hříchy.” Izajáš 58,1.VDV 300.2

Každý, kdo poznal pravdu, má v rámci svých možností stejně velkou a stejně důležitou odpovědnost jako prorok Izraele, kterému Pán řekl: “Ty, lidský synu, slyš. Ustanovuji tě strážcem izraelského domu. Uslyšíš-li z mých úst slovo, vyřídíš jim mé varování. Řeknu-li o svévolníkovi: Svévolníku, zemřeš, a ty bys nepromluvil a nevaroval ho před jeho cestou, ten svévolník zemře za svou nepravost, ale za jeho krev budu volat k odpovědnosti tebe. Jestliže budeš svévolníka varovat před jeho cestou, aby se od ní odvrátil, ale on se od své cesty neodvrátí, zemře pro svou nepravost, ale ty jsi svou duši vysvobodil.” Ezechiel 33,7-9.VDV 300.3

Velkou překážkou pro přijetí a hlásání pravdy je skutečnost, že to je spojeno s nesnázemi a odsuzováním. To je jediný argument proti pravdě, který její obhájci nikdy nemohli popřít. Věrné Kristovy následovníky to však nemůže zastavit. Nečekají, až se pravda stane populární. Jsou přesvědčeni o své povinnosti, ochotně berou na sebe kříž a vědí — jako kdysi apoštol Pavel —, že “toto krátké a lehké soužení působí přenesmírnou váhu věčné slávy”. A stejně jako Mojžíš i oni pokládají “Kristovo pohanění za větší bohatství než všechny poklady Egypta”. 2. Korintským 4,17; Židům 11,26.VDV 300.4

Pouze lidé, kteří v srdci slouží “světu” — bez ohledu na to, jakého jsou vyznání —, jednají v náboženských věcech vypočítavě a bezzásadově. Máme se rozhodovat pro to, co je správné, jen proto, že je to správné, a důsledky ponechat Bohu. Zásadním, věrným a statečným mužům vděčí svět za velké reformy. A právě takoví lidé musí pokračovat v díle reformace v naší době.VDV 300.5

Pán prohlašuje: “Slyšte mě, kdo znáte spravedlnost, lide, v jehož srdci je můj zákon. Nebojte se lidských pomluv, neděste se jejich hanobení! Moli je sežerou jako roucho, larvy je sežerou jako vlnu, ale má spravedlnost bude tu věčně a moje spása po všechna pokolení.” Izajáš 51,7.8.VDV 300.6