Papežství se nezměnilo

Dnes římská církev ukazuje světu čistý štít, protože se omluvila za minulost plnou krutostí. Oblékla si šat podobný Kristu, v podstatě se však nezměnila. Základní principy papežství, které platily v uplynulých staletích, platí i dnes; dodnes platí poučky vydané v nejtemnějších dobách. Nic si nenamlouvejme. Papežství, jaké jsou dnes protestanté ochotni uznávat, je totéž papežství, které vládlo světu v době reformace, kdy Boží muži neváhali nasadit vlastní život, aby odhalili jeho nepravosti. Dnes je právě tak pyšné a opovážlivé, jako když vládlo nad králi a knížaty a osobovalo si práva, která náleží jen Bohu. Podstata papežství není dnes o nic méně krutá a tyranská, než tomu bylo v době, kdy pošlapávalo lidskou svobodu a vraždilo pravé Kristovy následovníky (viz Dodatek č. 35).VDV 369.4

Papežství je právě to, co proroctví popisuje jako odpadnutí posledních dnů (viz 2. Tesalonickým 2,3.4). Součástí jeho strategie je brát na sebe vždy takovou podobu, která nejlépe poslouží jeho cílům. Chameleónská proměnlivost kryje stále stejný hadí jed. Prohlašuje: “Nejsme vázáni dodržovat slovo dané kacířům, ani osobám podezřelým z kacířství.” (Lenfant, díl 1, str. 516) Můžeme tuto moc, jejíž tisícileté dějiny jsou psány krví věrných Božích následovníků, nyní uznávat za součást Kristovy církve?VDV 370.1

Protestanté tvrdí, a ne bezdůvodně, že katolicismus se dnes již tak neliší od protestantismu jako dříve. Řada věcí se jistě změnila, nezměnila se však podstata papežství. A jestliže se katolicismus podobá dnešnímu protestantismu, pak je to proto, že protestantismus se od časů reformace podstatně změnil k horšímu.VDV 370.2

Protestantské církve usilují o přízeň světa, a jsou proto zaslepeny falešnou láskou k bližnímu. Domnívají se, že z každého zla vzejde dobro, a nakonec zákonitě dojdou k přesvědčení, že z každého dobra vzejde zlo. Místo aby hájily “víru jednou provždy odevzdanou Božímu lidu” (Judův 3), málem by se ještě chtěly omluvit Římu za to, že jej posuzovaly nepříznivě a že vůbec byly tak přehnaně horlivé.VDV 370.3

Mnoho lidí, dokonce i mnozí z těch, kdo římskokatolickou církev posuzují kriticky, nedoceňuje nebezpečí její moci a vlivu (viz Dodatek č. 36). Tvrdí například, že šíření jejích dogmat, pověr a útlaku podporovala duchovní a mravní temnota středověku a že osvícenost naší doby, rostoucí poznání a větší náboženská a občanská svoboda znemožňují, aby se obnovila náboženská nesnášenlivost a tyranie. Za směšné považují i pouhé pomyšlení na to, že by taková situace mohla nastat v dnešní osvícené době. Je pravda, že dnešní generace má přístup k mnoha informacím z oblasti duchovní, morální i náboženské. Ze stránek Božího slova září na svět nebeské světlo. Nezapomínejme však, že čím větší je poznání, tím větší temnota halí ty, kdo toto poznání převracejí a odmítají.VDV 370.4

Jen opravdové studium Písma spolu s modlitbou může protestantům ukázat pravou povahu papežství; pouze takto se jim může zošklivit, takže se mu začnou vyhýbat. Mnozí z nich si však připadají natolik moudří, že necítí potřebu pokorně hledat Boha, aby tak poznali pravdu. I když se chlubí svým vzděláním, neznají ani Písmo ani Boží moc. Potřebují něco, čím by uklidnili své svědomí, vyhledávají to, co je nejméně duchovní a co člověka nejméně pokořuje. Hledají způsob jak na Boha zapomenout, chtějí však budit zdání, že na něho myslí. Papežství se tomuto požadavku dokázalo přizpůsobit. Zaměřilo se na dvě kategorie lidí, a tím vlastně zahrnulo takřka celý svět: Na ty, kdo chtějí být spaseni svými zásluhami, a na ty, kdo chtějí být spaseni i se svými hříchy. V tom je tajemství jeho moci.VDV 370.5

Ukázalo se, že doba duchovního temna byla pro papežství výhodná. Stejně tak mu však k úspěchu dopomůže i dnešní velké intelektuální poznání. V minulosti, kdy lidé neměli Boží slovo a neznali pravdu, byli zaslepeni a mnozí z nich, aniž si to uvědomovali, skončili v nastražené síti. V této generaci mnoha lidem zaslepil oči lesk lidských výmyslů, nesprávně nazývaných “věda”. Nerozeznají satanovu léčku a ochotně se do ní ženou, jako by měli zavázané oči. Bůh si přál, aby lidé považovali rozum za dar Stvořitele a aby ho využívali pro věc pravdy a spravedlnosti. Tam, kde vládne pýcha a ctižádost a lidé kladou své názory nad Boží slovo, tam může rozum způsobit více škody než nevědomost. Současná falešná věda, která podkopává víru v Písmo, napomáhá právě tak účinně k přijetí papežství s jeho líbivými formami, jako ve středověku přispělo k prohloubení jeho moci to, že lidé žili v nevědomosti.VDV 371.1