Lutherova cesta do Wormsu

Cestou Luther a jeho průvodci viděli, že lidi trápí chmurné obavy; v některých městech jim neprokazovali ani žádné pocty. Když pak zastavili na noc, vyjádřil jistý kněz své obavy tím, že předložil před Luthera podobiznu jednoho italského reformátora, který zemřel mučednickou smrtí. Následujícího dne se dozvěděli, že ve Wormsu byly odsouzeny Lutherovy spisy. Říšští poslové vyhlašovali císařův výnos a vyzývali občany, aby zakázané spisy odevzdali na městský úřad. Posel, který Luthera doprovázel, se obával o Lutherovu bezpečnost na sněmu a domníval se, že Lutherova dřívější odhodlanost už není tak pevná. Na otázku, zda si přeje pokračovat v další cestě, však Luther odpověděl: “Ačkoli je nade mnou v každém městě vynesena klatba, půjdu dále.” (D'Aubigné, sv. 7, kap. 7)VDV 104.1

V Erfurtu Luthera přijali s poctami. Obklopen zástupy lidí procházel ulicemi, jimiž před lety tak často chodil se svou žebráckou mošnou. Navštívil svou bývalou klášterní celu a přemýšlel o tom, jak jeho nitro osvítilo “světlo”, které nyní svítí pro celé Německo. Vyzvali ho, aby promluvil. Luther to měl sice zakázáno, nicméně jeho průvodce mu dal svolení, a mnich, který byl kdysi otrokem kláštera, vystoupil nyní na kazatelnu.VDV 104.2

Velké shromáždění oslovil Kristovým pozdravem: “Pokoj vám” a pak pokračoval: “Filozofové, doktoři a spisovatelé se snaží naučit lidi způsobu, jak dosáhnout věčného života, a nedaří se jim to. Já vám jej nyní prozradím: … Bůh vzkřísil z mrtvých Člověka, Pána Ježíše Krista, aby zničil smrt, odstranil hřích a zavřel brány pekla. To je dílo spasení… Kristus zvítězil. To je radostná zvěst. Jsme spaseni tím, co vykonal on, ne svými skutky. Náš Pán Ježíš Kristus řekl: Pokoj vám; hleďte na mé ruce. To znamená: Pohleď, člověče, já jsem z tebe sejmul hřích a vykoupil tě, nyní máš pokoj.”VDV 104.3

Dále ve své řeči ukázal, že pravá víra se projeví svatým životem. “Protože nám Bůh dává spásu, hleďme, aby naše skutky byly takové, aby našly u něho zalíbení. Jsi bohatý? Nechť tvé bohatství slouží potřebám chudých. Jsi chudý? Nechť tvé služby najdou uplatnění u bohatých. Je-li tvá práce užitečná jen tobě samému, pak služba, kterou se snažíš vykonávat pro Boha, je lží.” (D'Aubigné, sv. 7, kap. 7)VDV 104.4

Lidé mu naslouchali s němým údivem. Tolik toužili po “chlebu života”. A tady slyší, jak je Kristus vyvyšován nad papeže, legáty, krále a císaře. Luther se ani slůvkem nezmínil o tom, v jakém je vlastně sám nebezpečí. Neusiloval o publicitu, o to, aby o něm všichni mluvili nebo ho litovali. Když přemýšlel o Kristu, zapomínal na sebe. “Skryl se” za Mužem z Golgoty a snažil se ukazovat jen na Pána Ježíše jako na Zachránce hříšníků.VDV 104.5

Cestou se Luther všude setkával s velkým zájmem. Lidé ho zvědavě “okukovali”. Mnozí příznivci ho varovali před záměry papeženců. “Upálí tě,” říkali někteří, “skončíš na hranici jako Jan Hus.” Luther jim však odpovídal: “I kdyby po celé cestě z Wormsu do Wittenberku zapálili oheň, jehož plameny by šlehaly až k nebi, projdu jím ve jménu Páně. Přijdu na sněm, vstoupím do tlamy toho netvora a vylámu mu zuby, protože vyznám Pána Ježíše Krista.” (D'Aubigné, sv. 7, kap. 7)VDV 105.1

Zpráva o tom, že se blíží k Wormsu, vzbudila notný rozruch. Lutherovi přátelé se obávali o jeho bezpečnost, jeho nepřátelé měli strach, že se jim jejich záměr nezdaří. Vynaložili značné úsilí, aby mu zabránili vstoupit do města — vyzvali ho, aby odešel na zámek jednoho rytíře, který mu byl příznivě nakloněn; tam se údajně měly všechny rozpory vyřešit v přátelském duchu. Jeho přátelé ho chtěli od cesty odradit tím, že mu líčili nebezpečí, která mu hrozí. To se jim ale nepodařilo. Luther odhodlaně prohlásil: “I kdyby bylo ve Wormsu tolik ďáblů jako tašek na střechách domů, i tak bych tam šel.” (D'Aubigné, sv. 7, kap. 7)VDV 105.2

Když dorazil do Wormsu, vítal ho u brány obrovský zástup lidí. Tak velký dav se nesešel ani na uvítanou císaři. Zavládlo velké vzrušení. Ze zástupu se ozval pronikavý, naříkavý hlas zpívající pohřební žalozpěv, jako by chtěl Luthera varovat před údělem, který ho očekává. “Bůh bude mou ochranou,” prohlásil Luther, když vystoupil z vozu.VDV 105.3

Papeženci se zhrozili — vůbec nedoufali, že si Luther troufne do Wormsu přijít. Císař ihned svolal své rádce, aby uvážili, jaká opatření mají podniknout. Jeden z biskupů, horlivý obhájce papežství, prohlásil: “Dlouho jsme se už o tom radili. Vaše císařská milost by se měla zbavit toho člověka co nejrychleji. Což nedal Zikmund upálit Jana Husa? Nejsme povinni vydávat ochranné listy kacířům, ani nejsme povinni takové listy dodržovat.” “Nikoli,” odpověděl císař, “svůj slib musíme dodržet.” (D'Aubigné, sv. 7, kap. 8) Proto bylo rozhodnuto, že Luther může předstoupit před sněm.VDV 105.4

Celé město chtělo vidět toho podivuhodného muže, a tak zástup návštěvníků brzy naplnil pokoje, ve kterých se ubytoval. Luther se sotva zotavil po své nedávné nemoci a byl unaven putováním, které trvalo celé dva týdny; musel se také připravit na zítřejší závažné události a k tomu potřeboval klid a odpočinek. Lidé si však tolik přáli ho spatřit, že si mohl dopřát jen několik hodin odpočinku. Pak už se kolem něho shromáždili zase šlechtici, rytíři, kněží, měšťané. Mezi nimi byli mnozí šlechtici, kteří požadovali na císaři nápravu zlořádů v církvi a kteří — jak prohlásil Luther — “byli všichni vysvobozeni mým evangeliem” (Martyn, str. 393). Přátelé, ale i nepřátelé přicházeli, aby se podívali na toho statečného mnicha. Luther je přijímal s neochvějným klidem a všem odpovídal moudře a důstojně. Z jeho jednání bylo cítit rozhodnost a odhodlání; z jeho bledé, vyhublé tváře, jež nesla stopy nedávné nemoci a vyčerpání, bylo možné vyčíst hřejivost a laskavost. Zvláštní velebnost jeho projevu a opravdovost jeho slov mu dodávala sílu, které nedokázali odolat ani jeho nepřátelé. Někteří se domnívali, že je naplněn Boží mocí, jiní prohlašovali, jako kdysi farizeové o Kristu: “Je posedlý ďáblem.”VDV 105.5

Následujícího dne byl Luther vyzván, aby se dostavil na sněm. Určený císařský úředník ho měl přivést do sálu. Podařilo se mu to však jen s velkými obtížemi. Všechny ulice zaplnili diváci — každý chtěl vidět mnicha, který se odvážil odporovat papežské moci.VDV 106.1

Než Luther předstoupil před své soudce, přitočil se k němu ještě stařičký generál, hrdina mnoha bitev, a laskavě k němu promluvil: “Ubohý mnichu, ubohý mnichu, nyní vstupuješ na vznešenější stanoviště, než jaké jsem já nebo kterýkoli jiný velitel kdy zaujímal v nejkrvavější z našich bitev. Je-li však tvá věc spravedlivá a máš-li jistotu, kráčej vpřed v Božím jménu a ničeho se neboj. Bůh tě neopustí.” (D'Aubigné, sv. 7, kap. 8)VDV 106.2