Francie a Švýcarsko

Stranou nezůstala ani Francie a Švýcarsko. V Ženevě, kde reformační učení šířili Farel a Kalvín, zvěstoval poselství o Ježíšově druhém příchodu muž jménem Gaussen. Jako student přijal Gaussen racionalismus, který se rozšířil po Evropě v druhé polovině osmnáctého a začátkem devatenáctého století. Když nastoupil do kazatelského úřadu, nejen že nevěděl nic o pravé víře, ale měl sklon spíše ke skepticismu. Jako mladý se začal zajímat o proroctví; když si přečetl Rollinovy “Dějiny starověku”, upoutala ho druhá kapitola knihy Daniel. Když pak porovnal biblický záznam se zprávou dějepisce, s údivem zjistil, že proroctví se vyplnilo s obdivuhodnou přesností. To byl pro něj důkaz Boží inspirace Písma, který mu v pozdějších letech posloužil ve chvílích nebezpečí jako kotva. Racionalismus ho přestal uspokojovat. Po čase ho studium Bible a hledání většího poznání přivedly k pevné víře.VDV 241.4

Během dalšího studia proroctví dospěl k přesvědčení, že Ježíšův příchod je blízko. Uvědomil si vážnost a význam této velké pravdy a chtěl ji sdělit lidem. Nicméně obecně rozšířené přesvědčení, že proroctví knihy Daniel jsou zahalena tajemstvím a nelze jim porozumět, se pro něj stalo vážnou překážkou. Nakonec se rozhodl — jak to před ním udělal Farel, když kázal v Ženevě evangelium — začít s dětmi a doufal, že jejich prostřednictvím vzbudí zájem rodičů.VDV 242.1

Jak později řekl o smyslu svého úsilí: “Chtěl jsem, aby bylo jasné, že tuto otázku předkládám tímto přirozeným způsobem a obracím se s ní k dětem ne proto, že jde o bezvýznamnou věc, nýbrž právě naopak — proto, že jde o věc velice závažnou. Chtěl jsem, aby mě lidé slyšeli, a obával jsem se, že by to nemělo žádnou odezvu, kdybych se obrátil nejprve k dospělým… Rozhodl jsem se proto, že získám ty nejmladší. Shromáždil jsem kolem sebe skupinu dětí. Až se skupina rozroste, až se uvidí, že poslouchají a že se jim to líbí a rozumějí tomu, zajímají se o to a umějí věc i samy vysvětlit, pak se jistě brzy utvoří druhá skupina posluchačů a dospělí zjistí, že se vyplatí věnovat tomu čas a studium. Až se to stane, bude vyhráno.” (L. Gaussen, Prorok Daniel, sv. 2, úvod)VDV 242.2

Gaussenovo úsilí mělo úspěch. Když mluvil k dětem, přicházeli starší, aby poslouchali. Ochozy jeho kostela se plnily pozornými posluchači. Byli mezi nimi vážení a vzdělaní lidé i cizinci, kteří byli v Ženevě na návštěvě. Tak se poselství dostalo i do jiných oblastí.VDV 242.3

Gaussena tento úspěch povzbudil k tomu, aby své učení uveřejnil. Doufal, že tím podpoří studium prorockých knih ve francouzsky mluvících sborech. Gaussen prohlásil: “Uveřejněním výkladu přednášeného dětem se obracíme k dospělým, kteří takové knihy obvykle přehlížejí pod falešnou záminkou, že jsou nesrozumitelné. Jak mohou být nesrozumitelné, když jim rozumějí vaše děti? … Velice jsem si přál rozšířit pokud možno známost proroctví v našich sborech… Neexistuje jiný předmět studia, který by podle mého přesvědčení lépe odpovídal potřebám doby… Tím se musíme připravit na nastávající tříbení, být bdělí a očekávat Ježíše Krista.”VDV 242.4

I když Gaussen patřil mezi nejvýznačnější a nejoblíbenější francouzsky mluvící kazatele, byl po nějaké době zbaven úřadu. A to hlavně proto, že místo katechismu, nudné a racionalistické učebnice, ve které zůstalo pramálo skutečné víry, používal při vyučování mládeže Bibli. Později se stal učitelem na teologické škole a o nedělích pokračoval v práci s dětmi — učil je poznávat Bibli. Jeho publikace zabývající se proroctvími vzbudily velký zájem. Z profesorské katedry, v tisku i ve svém oblíbeném zaměstnání učitele dětí mohl dlouhá léta účinně působit na velký počet posluchačů a vést je ke studiu proroctví, která ukazují, že příchod Pána Ježíše je blízko.VDV 242.5