Loading...
Larger font
Smaller font
Copy
Print
Contents

Velké drama věků

 - Contents
  • Results
  • Related
  • Featured
No results found for: "".
  • Weighted Relevancy
  • Content Sequence
  • Relevancy
  • Earliest First
  • Latest First
    Larger font
    Smaller font
    Copy
    Print
    Contents

    Účastníci svatby

    V létě a na podzim roku 1844 znělo volání: “Ženich přichází!” Tehdy se utvořily dvě skupiny lidí znázorněné rozumnými a pošetilými družičkami. Jedni radostně čekali na příchod Pána Ježíše a odpovědně se připravovali na setkání s ním, druzí jednali ze strachu a chvilkového popudu, spokojili se s teoretickým poznáním pravdy, nepřijali však Boží milost. V podobenství se vypráví, že když ženich přišel, ty, “které byly připraveny, vešly s ním na svatbu”. Příchod ženicha, o kterém se tu mluví, předchází svatbu; svatba pak znázorňuje, jak se Kristus ujímá svého království. Svaté město, nový Jeruzalém, který reprezentuje království a je jeho hlavním městem, je nazýván “nevěstou, chotí Beránkovou”. Anděl Janovi řekl: “Pojď, ukážu ti nevěstu, choť Beránkovu.” Apoštol Jan pak popisuje: “Ve vytržení ducha mě vyvedl na velikou a vysokou horu a ukázal mi svaté město Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha.” Zjevení 21,9.10. Svaté město jednoznačně představuje Beránkovu nevěstu; družičky, které šly ženichovi naproti, znázorňují církev. V knize Zjevení se o Božím lidu říká, že jsou hosty na Beránkově svatbě (Zjevení 19,9). Jsou-li hosty, nemohou být současně nevěstou. Prorok Daniel popisuje, že mu “Věkovitý” dal “vladařskou moc, slávu a království”. Daniel 7,14. Dostane nový Jeruzalém — hlavní město svého království —, “krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha”. Zjevení 21,2. Až přijme království, přijde Kristus ve slávě jako Král králů a Pán pánů, aby vykoupil svůj lid, který usedne “s Abrahamem, Izákem a Jákobem” v jeho království k jeho stolu (Matouš 8,11; Lukáš 22,30), aby se účastnil Beránkovy svatební večeře.VDV 280.1

    Volání “Ženich přichází,” které zaznělo v létě roku 1844, vedlo tisíce lidí k očekávání bezprostředního Kristova příchodu. V určenou dobu Ženich přišel — ne však na zem, jak očekávali —, ale k “Věkovitému” — v nebi, na svatbu —, aby přijal své království. Ty, “které byly připraveny, vešly s ním na svatbu; a dveře byly zavřeny.” Matouš 25,10. Nemusely se osobně účastnit svatby, protože se konala v nebi, kdežto ony žily na zemi. Následovníci Ježíše Krista mají očekávat “svého pána, až se vrátí ze svatby”. Lukáš 12,36. Musí však rozumět tomu, co se děje a ve víře ho následovat, když předstupuje před Boha. V tomto smyslu se o nich může říci, že se svatby účastní.VDV 280.2

    V podobenství se svatby zúčastnily ty družičky, které měly kromě lamp také olej v nádobkách. Ti, kdo znali pravdu z Písma a přijali také Božího Ducha a milost, kdo během trpké zkoušky trpělivě čekali a zkoumali Bibli, aby obdrželi větší poznání, ti pochopili pravdu o svatyni v nebi i změnu Spasitelovy služby a vírou sledovali jeho dílo v nebeské svatyni. Všichni, kdo na základě svědectví Písma přijali tuto pravdu a vírou sledovali Krista, jak předstupuje před Boha, aby vykonal poslední část prostřednického díla a přiblížil se k okamžiku, kdy přijme své království — všichni tito lidé se podle podobenství účastní svatby.VDV 280.3

    Podobenství z 22. kapitoly Matoušova evangelia používá také obrazu svatby a zřetelně ukazuje, že vyšetřující soud probíhá před svatební hostinou. Před svatbou vchází král, aby si prohlédl stolovníky, zda si všichni oblékli svatební roucho — neposkvrněné roucho povahy omyté a očištěné krví Beránka (Matouš 22,11; Zjevení 7,14). Kdo si neoblékne takový šat, bude ze svatební hostiny vyloučen. Král však přijme všechny, které při vyšetřování najde oblečené ve svatebním šatu a uzná je za hodné, aby vstoupili do jeho království a usedli s ním na jeho trůnu. Toto zkoumání povahy, zjišťování, kdo je připraven pro Boží království, je vyšetřující soud, závěrečný úkon v nebeské svatyni.VDV 281.1

    Až vyšetřování skončí, až budou prověřeny případy všech lidí, kteří se kdy hlásili k Bohu, až bude rozhodnuto o každém z nich, tehdy — a ne dříve — doba milosti pro lidstvo skončí a “dveře milosti” se uzavřou. Jediná kratičká věta: Ty, “které byly připraveny, vešly s ním na svatbu; a dveře byly zavřeny,” (Matouš 25,10) nás tak provází celým údobím závěrečné služby našeho Spasitele až do chvíle, kdy velké dílo záchrany člověka skončí.VDV 281.2

    V pozemské svatyni, která, jak jsme viděli, je obrazem služby v nebeské svatyni, končila služba v prvním oddělení svatyně tehdy, když velekněz v Den smíření vstoupil do druhého oddělení — do svatyně svatých. Bůh přikázal: “Nikdo z lidí nesmí být ve stanu setkávání, když vejde do svatyně k vykonávání smírčích obřadů, dokud nevyjde.” 3. Mojžíšova 16,17. Stejně tak skončil Kristus první část své služby, když přešel do svatyně svatých, aby vykonal závěrečnou část díla smíření. Když však skončila služba v prvním oddělení, začala služba ve druhém oddělení. V obrazné službě opustil velekněz v Den smíření svatyni, a předstoupil před Boha s krví zvířat obětovaných za hříchy všech Izraelců, kteří jich upřímně litovali. Stejně tak Ježíš skončil teprve první část svého díla, které koná jako náš zástupce, a zahájil druhou část stejné služby, při níž stále předkládá před Otcem svou krev jako oběť za hříšníky.VDV 281.3

    V roce 1844 tomu adventisté neporozuměli. Když uplynula doba očekávaného Ježíšova příchodu, nepřestali věřit, že jeho příchod je blízko. Domnívali se, že nastala rozhodná chvíle: služba Pána Ježíše jako zástupce lidstva před Bohem skončila a doba milosti pro lidstvo skončí podle Bible krátce před příchodem Pána na nebeských oblacích. Tak jim to alespoň připadalo; zdálo se jim, že to jasně vysvítá z textů Písma svatého, v nichž se hovoří o době, kdy lidé budou hledat, klepat a volat u dveří Boží milosti, nikdo jim však neotevře. Kladli si také otázku, zda doba, kdy očekávali druhý příchod Ježíše Krista, není spíše začátkem tohoto období, které bezprostředně předchází jeho příchod. Protože hlásali poselství o přicházejícím soudu, domnívali se, že splnili svůj úkol vůči světu. Přestali cítit odpovědnost za záchranu nevěřících — zdálo se jim ostatně, že jejich nafoukané a rouhavé posměšky jsou jenom dalším důkazem, že na lidi, kteří odmítli Boží milost, Boží Duch už nepůsobí. To všechno je utvrzovalo v přesvědčení, že doba milosti skončila neboli — jak to vyjadřovali — “dveře milosti se zavřely”.VDV 281.4

    Studiem otázky svatyně získali jasnější poznání. Nyní se ukázalo jako správné jejich přesvědčení, že konec období 2 300 prorockých dnů v roce 1844 označuje rozhodný okamžik. I když se opravdu zavřely dveře naděje a milosti, jimiž lidé po osmnáct staletí přicházeli k Bohu, otevřely se jiné dveře a Bůh lidem nabízí odpuštění hříchů díky službě Ježíše Krista ve svatyni svatých. Jedna část Ježíšovy služby skončila a začala druhá. Dveře do nebeské svatyně, kde Kristus slouží ve prospěch hříšníků, jsou stále otevřené.VDV 282.1

    Teprve nyní pochopili slova Ježíše Krista z knihy Zjevení, určená církvi v jejich době: “Toto prohlašuje ten Svatý a Pravý, který má klíč Davidův; když on otvírá, nikdo nezavře, a když on zavírá, nikdo neotevře: Vím o tvých skutcích. Hle, otevřel jsem před tebou dveře, a nikdo je nemůže zavřít.” Zjevení 3,7.8.VDV 282.2

    Larger font
    Smaller font
    Copy
    Print
    Contents