Zapomenuté přikázání

Prorok mluví o zapomenutém přikázání: “Co bylo od věků v troskách, vybudují ti, kdo z tebe vzejdou, opět postavíš, co založila minulá pokolení. Nazvou tě tím, jenž zazdívá trhliny a obnovuje stezky k sídlům. Jestliže v den odpočinku upustíš od svých pochůzek, od prosazování svých zálib v můj svatý den, nazveš-li den odpočinku rozkošným, svatý den Hospodinův přeslavným, budeš-li jej slavit tak, že se vzdáš svých cest, že přestaneš hovět svým zálibám a nepovedeš plané řeči, tu nalezneš rozkoš v Hospodinu.” Izajáš 58,12-14. Toto proroctví se také vztahuje na naši dobu. Římská církev změnila sobotu na neděli, a tím narušila Boží zákon. Nastal však čas, aby toto Boží ustanovení bylo obnoveno. Má být obnoveno to, co leželo po mnoho generací v troskách.VDV 296.2

Sobotu, kterou Stvořitel obdařil pokojem a požehnáním, zachovával už Adam v rajské zahradě před pádem do hříchu. Zachovával ji také po pádu do hříchu, když musel jako kajícník odejít z původního šťastného domova. Zachovávali ji všichni patriarchové od Ábela po spravedlivého Noema, Abrahama a Jákoba. Když se vyvolený národ dostal do egyptského otroctví, ztratili mnozí Izraelci v pohanském prostředí povědomí o Božím zákonu. Když je však Pán vysvobodil, oznámil slavnostně svůj zákon celému shromáždění, aby všichni znali jeho vůli, trvale mu prokazovali úctu a poslouchali ho.VDV 296.3

Od onoho dne až dodnes se udržela známost Božího zákona a vždy se našli lidé, kteří zachovávali sobotu podle čtvrtého přikázání. I když se “člověku hříchu” podařilo pošlapat Boží svatý den, přesto i v době jeho nadvlády zůstali na skrytých místech věrní lidé, kteří sobotu zachovávali. Od dob reformace se v každé generaci našli lidé, kteří ji světili. Navzdory častému posměchu a pronásledování stále svědčili o neměnnosti Božího zákona, o závazku zachovávat sobotu, připomínku stvoření.VDV 296.4

Tyto skutečnosti, o nichž mluví kniha Zjevení ve 14. kapitole v souvislosti s “věčným evangeliem”, budou charakteristické pro Kristovu církev v době před jeho příchodem. Výsledkem hlásání poselství tří andělů je “vytrvalost svatých, kteří zachovávají Boží přikázání a věrnost Ježíši.” Zjevení 14,12. Apoštol Jan viděl bezprostředně po ohlášení tohoto poselství Syna člověka, který přicházel ve slávě sklidit žeň země.VDV 296.5

Byly to chvíle radosti a úžasu, když věřící, kteří přijali učení o svatyni a o neměnnosti Božího zákona, poznali krásu a soulad soustavy poznaných pravd. Přáli si, aby to, co jim bylo tak vzácné, poznali všichni křesťané, a pevně věřili, že to radostně přijmou. Nicméně pravdy, které se neslučovaly s tím, co svět uznával, mnozí z těch, kteří sami sebe označovali za Kristovy následovníky, nepřijali. Poslušnost čtvrtého přikázání vyžadovala oběť, před kterou většina lidí ucouvla.VDV 297.1