Katolicismus dnešní doby

Známý dějepisec napsal o postoji katolické hierarchie ke svobodě svědomí a o nebezpečí, které hrozí Spojeným státům v důsledku její politiky:VDV 365.5

“Strach z římského katolicismu by ve Spojených státech chtěli mnozí považovat za fanatismus nebo dětinskost. V povaze a v postojích římského katolicismu nevidí nic, co by ohrožovalo naše svobodné zřízení; nic zlověstného nevidí ani v jeho růstu. Porovnejme tedy nejprve některé základní principy našeho zřízení se zásadami katolické církve.VDV 365.6

Ústava Spojených států zaručuje svobodu svědomí. Není nic cennějšího a důležitějšího. Papež Pius IX. ve své encyklice z 15. srpna 1854 však napsal: ‘Nesmyslné a falešné učení či blouznění na obranu svobody svědomí je neobyčejně zhoubný blud, je to mor, před kterým je třeba se mít na pozoru.’ Týž papež vynáší ve své encyklice z 8. prosince 1864 klatbu ‘nad těmi, kdo prosazují svobodu svědomí a náboženského vyznání,’ jakož i ‘nad těmi, kdo jsou toho názoru, že církev by neměla používat násilí’.VDV 366.1

Smířlivý tón Říma ve Spojených státech neznamená, že se Řím změnil. Je tolerantní tam, kde nemá moc. Biskup O'Connor prohlásil: ‘Náboženskou svobodu trpíme jen do doby, než můžeme prosadit opak, aniž bychom ohrozili katolický svět.’… Arcibiskup ze St. Louis kdysi řekl: ‘Kacířství a nevěra jsou zločiny. V křesťanských zemích, jako například v Itálii a ve Španělsku, kde je všechno obyvatelstvo katolické a kde katolické náboženství tvoří podstatnou část zákonů země, jsou trestány jako každý jiný zločin.’…VDV 366.2

Každý kardinál, arcibiskup a biskup v katolické církvi skládá přísahu věrnosti papeži, která obsahuje tato slova: ‘Kacíře, rozkolníky a odbojníky proti našemu pánu (papeži) nebo proti jeho určeným následníkům budu ze všech svých sil pronásledovat a potírat’.” (Josiah Strong, Our Country, kap. 5, odd. 2—4)VDV 366.3

V katolické církvi jsou ovšem také opravdoví křesťané. Tisíce příslušníků této církve slouží Bohu podle svého nejlepšího vědomí. Nemají přístup k Božímu slovu, a proto nemohou znát pravdu. Nepoznali rozdíl mezi živou službou srdce a pouhými formami a obřady. Bůh sleduje s laskavým soucitem tyto lidi, kteří byli vychováni v nesprávné a neuspokojující víře, a způsobí, že temnotou, která je obklopuje, proniknou paprsky světla. Odhalí jim pravdu, která je v Ježíši Kristu, a mnozí se pak připojí k jeho lidu.VDV 366.4

Katolicismus jako náboženský systém neodpovídá Kristovu evangeliu dnes o nic více, než v kterémkoli období svých dějin. Protestantské církve žijí ve velké temnotě, jinak by rozpoznaly znamení času. Římská církev má dalekosáhlé plány a dobře promyšlené způsoby jednání. Využívá všechny prostředky k rozšíření svého vlivu a ke zvýšení své moci. Připravuje se na usilovný a rozhodný boj o znovunabytí vlády nad světem, na zavedení nového pronásledování i na zničení všeho, co vytvořil protestantismus. Katolicismus všude získává pozice. Všimněme si, jak roste počet katolických kostelů a kaplí v protestantských zemích, jak roste obliba katolických vysokých škol a kolejí v Americe, a to i mezi protestanty. Sledujme, jak roste obřadnictví v anglikánské církvi a jak často dochází k přestupům protestantů do katolické církve. Tyto jevy by měly znepokojit všechny, kdo si váží ryzích zásad evangelia.VDV 366.5

Protestanté začali s papežstvím spolupracovat a hájit ho. Uzavírají dohody a činí ústupky, jež jsou mnohdy překvapující a těžko pochopitelné i pro samotné katolíky. Lidé zavírají oči před pravou povahou římské církve a před nebezpečím spojeným s její nadvládou. Je třeba je proto varovat, aby tomuto nebezpečnému nepříteli občanské a náboženské svobody dokázali čelit.VDV 367.1