Nauka o univerzálním spasení

Mnoho lidí, pro něž je učení o věčných mukách nepřijatelné, zachází do opačného extrému. Uvědomují si, že Písmo představuje Boha jako bytost plnou lásky a soucitu, a je jim těžko uvěřit, že by svá stvoření vydal ohni věčně hořícího pekla. Protože se však domnívají, že duše je nesmrtelná, docházejí k závěru, že zachráněni budou nakonec všichni lidé. Podle nich mají všechna varování v Bibli přivést lidi k tomu, aby se báli a poslouchali Boha, nejsou však míněna doslovně. Hříšník může pěstovat své sobectví, nerespektovat Boží požadavky, a přesto ho prý Bůh nakonec milostivě přijme. Takové učení spoléhá na Boží milost, ale nebere vážně Boží požadavky; vyhovuje lidskému sobectví a povzbuzuje bezbožné, aby žili dále ve špatnosti.VDV 349.4

Jako příklad toho, jak zastánci nauky o univerzálním spasení překrucují Písmo, aby tím podpořili svou nauku, která působí na lidi naprosto zhoubně, stačí uvést jejich vlastní výroky. Na pohřbu jednoho nevěřícího mladíka, který zemřel náhle při nehodě, si duchovní jako čtení z Písma vybral text, který říká o Davidovi: “Amnónovu smrt oželel.” 2. Samuelova 13,39.VDV 350.1

A pak o něm hovořil takto: “Často se mě lidé ptají, jaký osud postihne ty, kdo odcházejí ze světa v hříchu, kdo zemřou třeba v opilosti, s krvavými skvrnami po zločinech nesmytých z jejich oděvů, nebo zemřou tak, jako zemřel tento mladík, bez jakéhokoli vyznání, bez náboženské zkušenosti. Písmo svaté nás uspokojí, dá nám odpověď na tuto obtížnou otázku. Amnón byl neobyčejně hříšný, nelitoval svých hříchů, byl to opilec, který v opilosti také zemřel. David jako Boží prorok musel vědět, povede-li se Amnónovi v příštím světě zle nebo dobře. Jak promluvilo jeho srdce? Amnónovu smrt oželel.”VDV 350.2

Řečník pak pokračoval: “A jaký závěr můžeme vyvodit z těchto slov? Že součástí jeho náboženské víry nebylo učení o věčném trápení. Tak to chápeme a objevujeme v tom pádný argument na podporu příjemnější, osvícenější, blahodárnější domněnky o konečném univerzálním očištění a pokoji. David oželel smrt svého syna. A proč? Protože prorockým zrakem mohl nahlédnout do skvělé budoucnosti, kde viděl, že jeho syn — oproštěn od všech pokušení a omezení a očištěn od hříchu — byl poté, co se stal dostatečně svatým a osvíceným, přijat do shromáždění radujících se duchů v nebi. Útěchou pro Davida bylo, že jeho milovaný syn se z přítomné existence hříchu a utrpení odebral tam, kde do jeho potemnělé duše bude proudit nejvelebnější záře Ducha svatého, kde se jeho mysl otevře pro moudrost nebes a prožitek věčné lásky, a tak bude připraven a posvěcen pro pokojný život ve společnosti nebeského dědictví.”VDV 350.3

“Tyto myšlenky by nás měly přesvědčit, že záchrana pro nebe nezávisí na ničem, co můžeme udělat za svého života na této zemi, ani na změně srdce, ani na víře, ani na náboženském vyznání.”VDV 350.4

Takovým způsobem opakují údajní Kristovi služebníci lež, kterou vyslovil had v ráji: “Nepropadnete smrti… V den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh.” Satan tvrdí, že i nejhorší hříšník — vrah, zloděj, cizoložník — bude mít po smrti možnost vstoupit do věčné blaženosti.VDV 350.5

Z čeho vyvodil zmíněný falšovatel Písma své závěry? Z jediné věty, která říká, že David se smířil s tím, co se stalo. “David upustil od tažení proti Abšalómovi, neboť Amnónovu smrt oželel.” 2. Samuelova 13,39. Když se síla jeho zármutku časem zmírnila, jeho myšlenky se přesunuly od mrtvého k živému synovi, který ze strachu před spravedlivým trestem odešel dobrovolně do vyhnanství. Je to důkaz, že krvesmilný, opilý Amnón byl hned po smrti přenesen do nebeské blaženosti, aby tam byl připravován pro život se svatými anděly? Možná je to příjemně znějící báchorka, určená k tomu, aby uspokojila neobrácené srdce. Především je to však satanova účinně působící lež. Můžeme se pak divit, že takové učení podporuje bezbožnost?VDV 350.6

Podobně jako zmíněný falešný učitel jednají mnozí další. Vytrhnou ze souvislosti několik slov Písma, přičemž v mnoha případech je zřejmé, že smysl textu je právě opačný, než co z něho vyvozují. Citovaný text pak používají jako důkaz pro učení, které odporuje Božímu slovu. Výrok uváděný jako důkaz, že opilý Amnón je v nebi, odporuje jasnému a jednoznačnému prohlášení Písma, že žádný opilec nevstoupí do Božího království (1. Korintským 6,10). Takovým způsobem vytvářejí pochybovači a nevěrci z pravdy lež, která pak mnoho lidí oklame a ukolébá je ve falešné jistotě.VDV 351.1

Kdyby byla pravda, že duše všech lidí odcházejí v okamžiku smrti přímo do nebe, pak bychom si měli raději přát smrt než život. Tato víra může některé lidi přivést k tomu, že sami ukončí svůj život. Když na ně dolehnou strasti, těžkosti a zklamání, může se jim zdát celkem jednoduché “přetrhnout nit života” a odejít do věčné blaženosti.VDV 351.2