Loading...
Larger font
Smaller font
Copy
Print
Contents

Velké drama věků

 - Contents
  • Results
  • Related
  • Featured
No results found for: "".
  • Weighted Relevancy
  • Content Sequence
  • Relevancy
  • Earliest First
  • Latest First
    Larger font
    Smaller font
    Copy
    Print
    Contents

    Další mučedník před koncilem

    Nakonec jeho žádosti vyhověli. Před svými soudci Jeroným poklekl a modlil se, aby Boží Duch vedl jeho myšlenky i slova, aby nepromluvil nic, co by neodpovídalo pravdě nebo co by znevážilo odkaz jeho Mistra. Tak se na jeho osobě naplnilo zaslíbení, které Pán dal prvním učedníkům: “Budou vás vodit před vládce a krále kvůli mně… A když vás obžalují, nedělejte si starosti, jak a co budete mluvit; neboť v tu hodinu vám bude dáno, co máte mluvit. Nejste to vy, kdo mluvíte, ale mluví ve vás Duch vašeho Otce.” Matouš 10,18-20.VDV 79.1

    Jeronýmova slova vyvolala úžas a obdiv, a to i v řadách jeho nepřátel. Měl už za sebou celý rok žalářování, kdy těžce strádal tělesně i duševně, kdy neměl možnost číst a pro tmu vězeňské kobky vůbec nic neviděl. Přesto důkazy, které předložil, měly takovou sílu a logiku, jako kdyby měl možnost studovat docela v klidu a bez rozptylování. Svým posluchačům připomněl v dlouhém výčtu svaté muže, kteří byli odsouzeni nespravedlivými soudci. Téměř v každé generaci se objevují jedinci, kteří se snaží povznést národ a kvůli tomu se pak stávají terčem hanby a odsuzování. Později se však ukáže, že si zasluhují úctu. Ostatně i sám Kristus byl odsouzen nespravedlivě jako zlosyn.VDV 79.2

    Když Jeroným před časem odvolával své názory, souhlasil s rozsudkem odsuzujícím Husa — prohlásil ho za spravedlivý. Nyní však řekl, že toho lituje a zdůraznil především nevinu a svatost tohoto mučedníka: “Znal jsem ho od dětství. Byl to znamenitý muž, spravedlivý a svatý; byl odsouzen přesto, že byl nevinen… Také já jsem hotov zemřít. Nezaleknu se muk, která mi připravují moji nepřátelé, nezaleknu se falešných svědků, kteří se jednou budou muset odpovídat za své lži před velkým Bohem, jehož nic nemůže oklamat.” (Bonnechose, sv. 2, str. 151)VDV 79.3

    Jeroným si dělal výčitky kvůli tomu, že zapřel pravdu: “Ze všech hříchů, které jsem spáchal od svého mládí, žádný tak netíží mou duši a nevyvolává tak ostré výčitky jako ten, který jsem spáchal na tomto osudném místě, když jsem schválil nespravedlivý rozsudek vynesený nad Viklefem a nad svatým mučedníkem Janem Husem, mým učitelem a přítelem. Ano, doznávám a prohlašuji s hrůzou, že jsem hanebně ztratil odvahu, když jsem ze strachu před smrtí zatratil jejich učení. Proto prosím Všemohoucího Boha, aby mi ráčil odpustit mé hříchy, obzvláště pak tento, nejohavnější ze všech.” Pak ukázal na své soudce a rozhodně prohlásil: “Odsoudili jste Viklefa a Jana Husa ne proto, že by jejich působení otřáslo základy církevního učení, ale prostě proto, že pranýřovali hanebnosti páchané duchovenstvem — jeho okázalost, nadutost a všechny neřesti prelátů a kněží. To, co tvrdili a co nelze vyvrátit, tvrdím a hlásám i já.”VDV 79.4

    Jeho řeč byla přerušena. Preláti byli vzteky bez sebe; křičeli: “Což je zapotřebí dalšího důkazu? Zde vidíme na vlastní oči nejzatvrzelejšího z kacířů!”VDV 79.5

    Jeroným si nevšímal vřavy a zvolal: “Jakže? Myslíte si, že se bojím zemřít? Drželi jste mě celý rok ve strašném vězení, hroznějším než sama smrt. Zacházeli jste se mnou krutěji než Turek, Žid nebo pohan, takže maso mi doslova uhnívá zaživa a odpadá od kostí; a přesto si nestěžuji, neboť naříkání nesluší zmužilému. Musím však vyslovit svůj úžas nad tím, jakého barbarství se dopouštíte proti křesťanu.” (Bonnechose, sv. 2, str. 151—153)VDV 80.1

    Znovu se vzedmulo pobouření a Jeroným byl rychle odvlečen do vězení. Ve shromáždění však bylo několik lidí, na něž Jeronýmova slova hluboce zapůsobila a kteří by ho rádi zachránili před smrtí. Tito církevní hodnostáři Jeronýma navštívili a naléhavě ho žádali, aby se podřídil koncilu. Nabízeli mu skvělou perspektivu — jako odměnu za to, že se zřekne svého nesouhlasného, protiřímsky laděného postoje. Jeroným však zůstal neoblomný — stejně jako jeho Mistr, když mu byla nabízena sláva celého světa.VDV 80.2

    Odpovídal: “Dokažte mi z Písma svatého, že se mýlím, a já odvolám.”VDV 80.3

    “Písmo svaté!” zvolal jeden z těch, kteří ho přišli přesvědčovat. “Což se dá všechno dokázat z Písma? Kdo mu může porozumět, dokud je církev nevyloží?”VDV 80.4

    Jeroným odpověděl: “Zaslouží si lidské tradice, abychom jim věřili více než evangeliu našeho Spasitele? Apoštol Pavel nevybízel ty, jimž psal, aby poslouchali výmysly lidí, ale vyzval je: Zkoumejte Písmo.”VDV 80.5

    “Jsi kacíř!” odpověděl mu jeho protivník. “Mrzí mě, že jsem se s tebou vůbec tak dlouho přel. Vidím, že tě ovládá ďábel.” (Wylie, sv. 3, kap. 10)VDV 80.6

    Brzy nato byl nad Jeronýmem vynesen rozsudek. Vyvedli ho na totéž místo, na němž skončil svůj život Jan Hus. Cestou si zpíval a z jeho tváře bylo možné vyčíst radost a pokoj. Svůj pohled soustředil na Krista; myšlenky na smrt ho už nestrašily. Když se kat chystal zapálit hranici, stoupl si za něho, Jeroným však na něj zavolal: “Jen přistup směle přede mne a zapal oheň před mým zrakem. Kdybych se třásl strachy, vůbec bych tady nebyl.”VDV 80.7

    Poslední slova, která pronesl, když už kolem něho šlehaly plameny, byla modlitba: “Pane, Všemohoucí Otče, slituj se nade mnou a odpusť mi mé hříchy, neboť ty víš, že jsem vždy miloval tvou pravdu.” (Bonnechose, sv. 2, str. 168) Pak už jeho hlas přestal znít, ale jeho rty se dále pohybovaly jakoby v modlitbě. Když oheň dokonal své dílo, sebrali popel i se zemí a tak jako v případě Jana Husa jej vhodili do Rýna.VDV 80.8

    Tak zemřeli věrní šiřitelé “světla”. Ovšem pravda, kterou hlásali, stejně jako příklad jejich hrdinství nemohly zaniknout. Tak jako je nemožné obrátit slunce na jeho dráze, stejně nebylo možné zabránit příchodu “dne”, který právě tehdy vzcházel pro svět.VDV 80.9

    Larger font
    Smaller font
    Copy
    Print
    Contents