Kristova přímluvná služba

V nebeském chrámu, v Božím příbytku, stojí Boží trůn spravedlnosti a soudu. Ve svatyni svatých je uložen Boží zákon, základní měřítko pravdy, podle něhož Pán posuzuje celé lidstvo. Schrána úmluvy, ve které jsou uloženy desky zákona, je přikrytá slitovnicí, před níž Kristus nabízí svou krev za hříšníka. Tím je znázorněno spojení spravedlnosti a milosti v plánu vykoupení člověka. Jen nekonečná moudrost mohla vymyslet takové spojení a jen nekonečná moc je mohla uskutečnit. Toto spojení naplňuje celé nebe úžasem a úctou. Sochy cherubínů v pozemské svatyni shlížely uctivě na slitovnici a znázorňovaly zájem, s jakým nebeské zástupy sledují dílo vykoupení lidstva. To je tajemství milosti, které by i andělé chtěli pochopit: že totiž Bůh může zůstat spravedlivý, i když ospravedlňuje kajícího hříšníka a obnovuje spojení s hříšným lidstvem, že Kristus může sestoupit, aby zachránil nespočetné zástupy lidí z propasti zkázy, a přikrýt je neposkvrněným rouchem své spravedlnosti, aby spolu s anděly, kteří nepadli, mohli navždy žít v Boží přítomnosti.VDV 273.2

Dílo Ježíše Krista jako Přímluvce za člověka jedinečně znázornil prorok Zachariáš v proroctví o muži “jménem Výhonek”. Napsal: “On zbuduje chrám Hospodinův a bude obdařen velebností. Bude sedět na svém trůnu a vládnout a bude na svém trůnu knězem; mezi obojím bude pokojná shoda.” Zacharjáš 6,12.13.VDV 273.3

“On zbuduje chrám Hospodinův.” Svou obětí a službou prostředníka je Kristus zakladatelem a stavitelem Boží církve. Apoštol Pavel ukazuje na Krista, který je “úhelným kamenem, v němž je celá stavba pevně spojena a roste v chrám, posvěcený v Pánu; v něm jste i vy společně budováni v duchovní příbytek Boží.” Efezským 2,20-22.VDV 273.4

“Bude obdařen velebností.” Kristu náleží sláva za vykoupení lidského rodu, který padl do hříchu. Po celou věčnost bude znít zpěv vykoupených: “Jemu, jenž nás miluje a svou krví nás zprostil hříchů…, jemu patří sláva i moc na věky.” Zjevení 1,5.6.VDV 273.5

“Bude sedět na svém trůnu a vládnout a bude na svém trůnu knězem.” Ještě nesedí na trůnu své slávy, protože království slávy ještě nebylo nastoleno. Teprve až ukončí své dílo prostředníka, “Bůh mu dá trůn jeho otce Davida” a “jeho království nebude konce” Lukáš 1,32.33. Jako kněz sedí nyní Ježíš Kristus se svým Otcem na Božím trůnu (Zjevení 3,21). Na trůnu s Věčným Bohem, který má život sám v sobě, sedí nyní Pán Ježíš, který “nesl naše nemoci, naše bolesti na sebe vzal”, “na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu”, “proto může pomoci těm, na které přicházejí zkoušky”. “Zhřeší-li kdo, máme u Otce přímluvce.” Izajáš 53,4; Židům 4,15; Židům 2,18; 1. Janův 2,1. Přimlouvá se svým probodeným a ztýraným tělem, svým neposkvrněným životem. Raněné ruce, probodnutý bok, probité nohy prosí za padlého člověka, jehož spasení vykoupil za tak nezměrnou cenu.VDV 273.6

“Mezi obojím bude pokojná shoda.” Láska Otcova je stejně jako láska Syna zdrojem záchrany pro ztracené lidstvo. Pán Ježíš řekl svým učedníkům, dříve než od nich odešel: “Neříkám vám, že já budu prosit Otce za vás; vždyť Otec sám vás miluje.” Jan 16,26.27. Bůh byl v Kristu, když “usmířil svět se sebou”. 2. Korintským 5,19. A ve službě v nebeské svatyni je “mezi oběma pokojná shoda”. “Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.” Jan 3,16.VDV 274.1

Bible dává jasnou odpověď na otázku: Co je svatyně? Termínem “svatyně” Bible označuje nejdříve svatyni postavenou Mojžíšem jako napodobeninu nebeské skutečnosti, a za druhé “pravou svatyni” v nebi, kterou pozemská svatyně jako napodobenina znázorňovala. Smrtí Ježíše Krista skončila obrazná služba. “Pravá svatyně” v nebi je svatyně nové smlouvy. A protože proroctví Daniel 8,14 se splnilo v nové smlouvě, musí být svatyně, k níž se proroctví vztahuje, svatyní nové smlouvy. Když v roce 1844 skončilo období 2 300 prorockých dnů, izraelská — pozemská — svatyně už dávno neexistovala. Proto proroctví: “Až po dvou tisících a třech stech večerech a jitrech dojde svatyně spravedlnosti (očištění)” se nepochybně týká svatyně v nebi.VDV 274.2