Loading...
Larger font
Smaller font
Copy
Print
Contents

Velké drama věků

 - Contents
  • Results
  • Related
  • Featured
No results found for: "".
  • Weighted Relevancy
  • Content Sequence
  • Relevancy
  • Earliest First
  • Latest First
    Larger font
    Smaller font
    Copy
    Print
    Contents

    První Bible v angličtině

    Později, jako profesor teologie, kázal Viklef Boží slovo i na univerzitě v Oxfordu. Přednášel svým studentům pravdu tak věrně, že mu začali říkat “doktor evangelia”. Jeho největším životním dílem však je překlad Písma do angličtiny. Již ve spise “O pravdě a významu Písma” vyslovil svůj úmysl přeložit Bibli, aby každý obyvatel Anglie mohl číst o podivuhodném Božím díle ve své mateřštině.VDV 61.5

    Jeho dílo však bylo nečekaně zastaveno. Ačkoli mu nebylo ještě ani šedesát let, pracovní vypětí a trvalé útoky jeho odpůrců mu odčerpaly mnoho sil. Předčasně zestárl a dolehla na něj těžká choroba. Když se o tom doslechli mniši, velice se zaradovali. Doufali, že Viklef nyní bude hořce litovat všeho, čím uškodil římské církvi. Hned se za ním vydali, aby vyslechli jeho zpověď. U lůžka muže, o němž se domnívali, že umírá, se sešli zástupci čtyř mnišských řádů, doprovázeni čtyřmi úředníky. “Máš smrt na jazyku,” říkali mu, “uznej své chyby a odvolej před námi vše, čím jsi nás urazil.” Viklef je v klidu vyslechl, pak vyzval svého opatrovníka, aby ho v lůžku nadzvedl, upřeně pohlédl mnichům do očí a pevným a silným hlasem, před nímž se tak často třásli, prohlásil: “Já nezemřu, ale budu žít a znovu budu ukazovat zlořády mnichů.” (D'Aubigné, sv. 17, kap. 7) Mniši v úžasu zalapali po dechu a celí vyděšení se rychle obrátili k odchodu.VDV 62.1

    Viklefova slova se splnila. Zůstal naživu, aby do rukou svých krajanů mohl vložit nejmocnější zbraň proti Římu — Bibli, Boží nástroj k osvobození, osvícení a obnově lidstva. Musel překonat mnoho překážek, aby dílo mohlo být dokončeno. Nemocný Viklef věděl, že mu na práci zbývá jen několik málo let; uvědomoval si také, jakému odporu musí čelit. Povzbuzovala ho však zaslíbení obsažená v Božím slovu. Bez obav pokračoval ve svém díle. Když byl na vrcholu svých duševních sil, když měl nejvíce zkušeností, Boží prozřetelnost ho zázračně zachovala a připravila pro největší úkol. Zatímco se křesťanský svět zmítal v neklidu, Viklef — aniž by se okolními zmatky nechal vyrušit — se na své faře v Lutterworthu věnoval svému milovanému dílu.VDV 62.2

    Po čase tak spatřil světlo světa první anglický překlad Bible. Boží slovo bylo zpřístupněno všem Angličanům. Teď se už Viklef nebál žaláře ani hranice. Vložil lidem do rukou “světlo”, které už nezhasne. Dal svým krajanům Bibli, což pro zlomení pout nevědomosti a hříchu i pro osvobození a povznesení jeho vlasti mělo větší význam než ta nejskvělejší vítězství na válečných polích.VDV 62.3

    Protože v té době ještě neexistoval knihtisk, mohla se Bible rozmnožovat jen pomalým a únavným opisováním. O Bibli byl mimořádný zájem, takže i když se mnozí ochotně dali do opisování, poptávku nebylo možné takřka uspokojit. Někteří zámožnější zákazníci chtěli celou Bibli, jiní kupovali pouze její části. V mnoha případech se spojilo několik rodin a koupili si společně jeden opis. Tak se Viklefova Bible záhy rozšířila mezi široké vrstvy zájemců.VDV 62.4

    Dovolávání se lidského rozumu způsobilo, že se lidé přestali trpně podřizovat papežským dogmatům. Viklef šířil základní učení protestantismu — spasení skrze víru v Ježíše Krista a neomylnost Písma. Kazatelé, které vysílal, rozšiřovali Bibli spolu s Viklefovými spisy, a to s takovým úspěchem, že novou víru přijala téměř polovina obyvatel Anglie.VDV 62.5

    Šíření Bible vyvolalo zděšení církevních úřadů. Nyní museli čelit mocnějšímu vlivu, než jaký měl Viklef — činiteli, proti němuž jim jejich zbraně nebyly nic platné. V té době neměla Anglie zákon, který by šíření Bible zakazoval. A ani nebyl potřebný, když dosud Bible v angličtině neexistovala. Později byly takové zákony vydány a přísně se střežilo jejich dodržování. Nyní se však Boží slovo mohlo šířit, a to i přes odpor duchovenstva.VDV 62.6

    Pak se představitelé římské církve pokusili Viklefa znovu umlčet. Předvolali ho postupně třikrát před soud, avšak bezvýsledně. Nejdříve sněm biskupů prohlásil jeho spisy za kacířské. Biskupové získali na svou stranu mladého krále Richarda II. a přiměli ho, aby vydal královský dekret, podle něhož měli být vsazeni do vězení všichni, kdo budou nadále vyznávat odsouzené učení.VDV 63.1

    Viklef se odvolal k parlamentu. Nebojácně obžaloval církevní hodnostáře před národní radou a žádal nápravu hrozných zlořádů, které církev schvalovala. Přesvědčivě vylíčil touhu po moci a zkaženost papežství. Své odpůrce tím přivedl do úzkých. Viklefovi přátelé a přívrženci byli už předtím násilně přinuceni k poslušnosti, a proto očekávali, že se i starý a osamělý Viklef skloní před spojenou mocí koruny a mitry. Místo toho však zástupci církve poznali, že utrpěli porážku. Parlament, pobouřený Viklefovými burcujícími slovy, odvolal dekret o stíhání jeho přívrženců a Viklef byl opět volný.VDV 63.2

    Pak byl ovšem předvolán potřetí, a to před nejvyšší církevní tribunál v království. Stoupenci papežství předpokládali, že nyní již kacířství nebude ani v nejmenším tolerováno — podle nich již Viklef nemá šanci; vítězem bude Řím. Kdyby to bylo možné, nejraději by Viklefa přinutili, aby odvolal své učení, nebo by mu nechali postavit hranici.VDV 63.3

    Viklef však neodvolal, nebyl ochoten se přetvařovat. Trval na svém učení a odmítl obvinění svých pronásledovatelů. Zapomněl na sebe, na situaci, v jaké se nachází, i na to, že stojí před soudem, a povolal své posluchače před Boží soud, který zváží jejich výmysly a klamy na váhách věčné pravdy. Všichni v soudní síni pocítili moc Ducha svatého. Poznali, že na ně působí Bůh. Zdálo se, že nemají sílu odejít ze soudní síně. Viklefova slova jim pronikala do srdce, jako kdyby to byly “šípy z Božího toulce”. Obvinění z kacířství, které vznesli proti němu, přesvědčivě obrátil proti nim. Jak to, ptal se, že mají odvahu šířit bludy a kupčit s Boží milostí?VDV 63.4

    “S kým, myslíte, že vedete spor?” zeptal se jich nakonec. “Se starým mužem na pokraji hrobu? Ne. S pravdou. S pravdou, která je silnější než vy, a proto vás porazí.” (Wylie, sv. 2, kap. 13) S těmito slovy opustil shromáždění a žádný z jeho odpůrců se nepokusil mu v tom zabránit.VDV 63.5

    Larger font
    Smaller font
    Copy
    Print
    Contents