Skandinávie

Adventní poselství se dostalo i do Skandinávie, kde se rovněž setkalo s širokou odezvou. Mnozí lidé se probudili z bezstarostné jistoty, vyznávali a opouštěli své hříchy a hledali u Krista odpuštění. Faráři státní církve se však postavili proti tomuto hnutí a někteří hlasatelé poselství se kvůli nim dostali do vězení. Na mnoha místech, kde byli hlasatelé Ježíšova brzkého příchodu tímto způsobem umlčeni, považoval Bůh za vhodné oznámit poselství zázračným způsobem — prostřednictvím malých dětí. Protože nebyly plnoleté, nešlo proti nim uplatnit zákon a směly nerušeně mluvit.VDV 243.1

Toto hnutí se ujalo zvláště v lidových vrstvách. Lidé se shromažďovali v prostých bytech dělníků, aby vyslechli varovné poselství. Také dětští kazatelé pocházeli většinou z chudých rodin. Některým nebylo více než šest nebo osm let. Svým životem dokazovali, že milují Spasitele a snaží se žít podle jeho svatých požadavků. Svou inteligencí a schopnostmi mezi svými vrstevníky obvykle nijak nevynikali, když se však postavili před posluchače, bylo zřejmé, že je vede síla, která přesahuje jejich vrozené schopnosti. Jejich hlas i celý jejich vzhled se změnil, když důrazně a naléhavě ohlašovali přicházející soud a citovali Písmo: “Bojte se Boha a vzdejte mu čest, neboť přišla hodina jeho soudu.” Zjevení 14,7. Kárali hříchy lidí, odsuzovali nemravnost a neřesti, vytýkali požitkářství a odpadlictví, napomínali své posluchače, aby si pospíšili a zachránili se před přicházejícím hněvem.VDV 243.2

Posluchači se chvěli. K jejich srdcím promlouval Boží Duch. Mnozí znovu a hlouběji začali studovat Písmo; alkoholici a nemravní lidé se vzdali svých vášní a začali žít jiným životem; ti, kdo jednali nečestně, změnili své způsoby. Výsledky, jež šíření poselství přineslo, byly více než zřejmé, takže i duchovní státní církve museli uznat, že je to Boží dílo.VDV 243.3

Bůh si přál, aby se zpráva o Ježíšově druhém příchodu rozšířila do skandinávských zemí. Když byli hlasatelé tohoto poselství umlčeni, vložil Bůh svého Ducha na děti, aby se zvěst mohla šířit. Když se Ježíš blížil k Jeruzalému, obklopily ho nadšené zástupy, které ho za jásotu a mávání palmovými ratolestmi provolávaly Synem Davidovým. V té chvíli ho žárliví farizeové vyzvali, aby zástupy umlčel. Ježíš jim však odpověděl, že se tím plní proroctví, a kdyby lidé mlčeli, křičelo by kamení. Když vešli do jeruzalémských bran, radostné volání dospělých utichlo — pohrůžky kněží je zastrašily; na nádvoří však začaly zpívat a mávat palmovými ratolestmi děti; volaly: “Hosana synu Davidovu!” Matouš 21,8-16. Rozčilení farizeové namítali: “Slyšíš, co to říkají?” Ježíš jim odpověděl: “Ovšem. Nikdy jste nečetli: Z úst nemluvňátek a kojenců připravil sis chválu?” Matouš 21,16. Tak jako Bůh působil prostřednictvím děti v době prvního příchodu Ježíše Krista, stejně se podílely na zvěstování jeho druhého příchodu. Je třeba, aby se naplnil Boží výrok, že zprávu o Ježíšově druhém příchodu uslyší celé lidstvo, všechny národy, kmeny a jazyky.VDV 243.4