Dva svědkové

Boží anděl prohlásil: “Budou pustošit svaté město po dvaačtyřicet měsíců. A povolám své dva svědky, oblečeni v smuteční šat budou prorokovat tisíc dvě stě šedesát dní… Až ukončí své svědectví, vynoří se z propasti dravá šelma, svede s nimi bitvu, přemůže je a usmrtí. Jejich těla zůstanou ležet na náměstí toho velikého města, které se obrazně nazývá Sodoma a Egypt, kde byl také ukřižován jejich Pán… Obyvatelé země budou z toho mít radost, budou jásat a navzájem si posílat dary, protože tito dva proroci jim nedopřáli klidu. Ale po třech a půl dnech vstoupil do nich duch života přicházející od Boha, postavili se na nohy a hrůza padla na ty, kdo to viděli.” Zjevení 11,2-11.VDV 178.4

Období, o kterých se zde mluví — “dvaačtyřicet měsíců” a “tisíc dvě stě šedesát dnů” —, jsou totožná a představují dobu, po kterou Řím utlačoval Kristovu církev. Papežská nadvláda, trvající 1 260 let, začala v roce 538 a skončila v roce 1798. V tomto roce vstoupila francouzská armáda do Říma a zajala papeže, který potom zemřel ve vyhnanství. I když nedlouho poté byl zvolen nový papež, nedokázalo už papežství nikdy plně obnovit svou dřívější moc.VDV 178.5

Pronásledování církve netrvalo celých 1 260 let; Bůh z milosrdenství ke svému lidu zkrátil dobu jeho krutých zkoušek. Když předpovídal “velkou tíseň”, která přijde na církev, Spasitel řekl: “Kdyby nebyly ty dny zkráceny, nebyl by spasen žádný člověk; ale kvůli vyvoleným budou ty dny zkráceny.” Matouš 24,22. Díky reformaci skončilo pronásledování už před rokem 1798.VDV 179.1

O dvou svědcích prorok dále napsal: “To jsou ty dvě olivy a ty dva svícny, které stojí před Pánem země.” Žalmista vysvětluje: “Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku.” Zjevení 11,4; Žalm 119,105. Dva svědkové znázorňují Písmo Starého a Nového zákona. Oba podávají důležité svědectví o původu a věčném trvání Božího zákona. Oba také svědčí o plánu záchrany člověka. Předobrazy, oběti a proroctví Starého zákona ukazují na budoucího Spasitele. Evangelia a epištoly Nového zákona vyprávějí o Spasiteli, který přišel přesně tak, jak to předpověděly předobrazy a proroctví.VDV 179.2

“Oblečeni v smuteční šat budou prorokovat tisíc dvě stě šedesát dní.” Po většinu této doby zůstávali Boží svědkové v skrytu. Papežská moc se snažila skrýt před lidmi slovo pravdy a dát jim falešné svědectví, které je v rozporu s pravdou (viz Dodatek č. 23). Věrní svědkové prorokovali tehdy, když Bibli zakazovaly církevní i světské úřady, když se nepřátelé snažili překroutit její svědectví a chtěli od ní odvést pozornost, když pronásledovali, zrazovali, mučili, zavírali do tmavých kobek, týrali pro jejich víru nebo vyháněli do hor a jeskyní každého, kdo se opovážil hlásat její svaté pravdy. Svědčili po celé období 1 260 let. I v časech největšího temna žili věrní lidé, kteří milovali Boží slovo a horlivě obhajovali Boží čest; ti také obdrželi sílu a moudrost a z Božího pověření svědčili o pravdě po celé uvedené období.VDV 179.3

“Kdyby jim chtěl někdo ublížit, vyšlehne oheň z jejich úst a sežehne jejich nepřátele; takto zahyne každý, kdo by jim chtěl ublížit.” Zjevení 11,5. Lidé nemohou beztrestně pošlapávat Boží slovo. Toto vážné varování vysvětluje závěrečná kapitola Zjevení: “Já dosvědčuji každému, kdo slyší slova proroctví této knihy: Kdo k nim něco přidá, tomu přidá Bůh ran popsaných v této knize. A jestliže kdo ubere ze slov knihy tohoto proroctví, tomu Bůh odejme podíl na stromu života a místo ve svatém městě, jak se o nich píše v této knize.” Zjevení 22,18.19.VDV 179.4

Takto je člověk varován, aby se neodvažoval jakkoli měnit to, co Bůh zjevil nebo nařídil. Varování platí pro všechny, kdo svádějí jiné ke znevažování Božího zákona; pro ty, kdo lehkomyslně prohlašují, že není důležité, zda respektujeme Boží zákon. Všichni, kdo vlastní názory povyšují nad Boží zjevení a smysl Písma by chtěli měnit podle svého nebo aby vyhovoval světu, berou na sebe hroznou odpovědnost. Psané slovo, Boží zákon, posuzuje povahu každého člověka a odsoudí všechny, které tato spravedlivá zkouška prohlásí za nedostatečné.VDV 179.5

“Až ukončí své svědectví…” Období, ve kterém oba svědkové prorokovali oblečeni do smutečního šatu, skončilo v roce 1798. Když se blížil konec jejich skrytého působení, rozpoutala proti nim válku mocnost, znázorněná v Písmu jako “dravá šelma”, která vystoupila z propasti. V mnoha evropských zemích řídil satan prostřednictvím papežství po celá staletí státní i církevní vládu. Zde se však satanská moc projevuje novým způsobem.VDV 180.1

Řím z předstírané úcty uzavřel Bibli v neznámém jazyku a skryl ji před lidmi. Za jeho vlády svědkové prorokovali “oblečeni do smutečního šatu”. Na scéně se však měla objevit další mocnost — šelma vystupující z propasti — a vyhlásit otevřenou válku proti Božímu slovu.VDV 180.2

“Veliké město”, v jehož ulicích jsou svědkové zabíjeni a kde leží jejich mrtvá těla, je “duchovní” Egypt. Mezi národy, o nichž se zmiňují biblické dějiny, patřil Egypt k těm, které projevovaly nejvíce troufalosti, pokud jde o popírání existence živého Boha a odmítání jeho nařízení. Nikdy se žádný panovník nepostavil proti Bohu tak otevřeně a s takovou mírou svévole a odporu jako egyptský vládce. Když mu Mojžíš přednesl poselství ve jménu Hospodina, faraón pyšně odpověděl: “Kdo je Hospodin, že bych ho měl uposlechnout a propustit Izraele? Hospodina neznám a Izraele nepropustím!” 2. Mojžíšova 5,2. To je ateismus. A národ představovaný Egyptem se měl rovněž nevěrně a vzdorovitě vzepřít požadavkům živého Boha. “Veliké město” se také přirovnává v duchovním smyslu k Sodomě. Zkaženost Sodomy, její přestupování Božího zákona, se projevovala zvlášť v nemravnosti; a stejným hříchem měl být poznamenán i národ, který naplní uvedené biblické proroctví.VDV 180.3