Znamení ‘padání hvězd.’

Roku 1833, dva roky později kdy Miller začal veřejně hlásati důkazy blízkého příchodu Krista, objevilo se poslední znamení Jeho druhého příchodu, předpověděné Spasitelem. “Hvězdy budou padati s nebe.” ^{1Mat. 24:29.} 2 A Jan ve Zjevení prohlásil, když spatřil ve vidění výjevy, jež mají zvěstovati den příchodu Páně: “Hvězdy nebeské padaly na zemi, podobně jako dřevo fí-kové smítá s sebe ovoce své, když od velikého větru kláceno bývá.” ^{2Zjev. 6:13.}VS 233.2

Toto proroctví došlo úchvatného a významného splnění při velikém dešti povětroňů 13. listopádu 1833, největším a nejpodivuhodnějším to padání hvězd, jaké vůbec kdy bylo zaznamenáno. “Celá obloha nad celými Spojenými Státy byla po řadu hodin v ohnivém vzrušení! V této zemi od jejího prvního osazení neudál se žádný přírodní úkaz na obloze který by byl sledován s tak nesmírným obdivem jednou částí obyvatelstva, a s takovým strachem a zděšením u ostatních.” “Vznešenost a hrůzná krása tohoto zjevu dosud žije v myslích mnohých... Nikdy nepadal hustší déšť jak tyto povětroně padaly k zemi; na východě, západu, severu i jihu bylo to stejné. Slovem, celé nebe zdálo se býti v pohybu. . . Úkaz ten, popsaný v Denníku prof. Sillimana, byl spatřen po celé Severní Americe... Od dvou hodin v noci až do svítání bylo nebe úplně jasné a bez mraků, a neustále bylo viděti hru oslnivě zářicích světel po celé obloze.”^{3R. M. Devens, “American Progress, or The great Events of the greatest Century,” kapitola 28, strana 1-5.}VS 233.3

“Skutečně žádná řeč nesfačí k vylíčení nádhery velkolepého úkazu; ... nikomu, kdo toho nebyl svědkem, nelze si učiniti ani přibližnou představu té slávy. Zdálo se, jako kdyby se bylo celé hvězdnaté nebe shrnulo v jednom bodě poblíže středu oblohy, a současně a bleskurychle chrlilo povětroně vše-mi směry k obzoru; a přece však nijak se nevyčerpávalo, — tisíce hvězd rychle následovalo za tisíci jiných, jako kdyby právě k této příležitosti byly stvořeny.” ^{1F Reed v “Christian Advocate and Journal,” 13. pros. 1833.} “Případnější obraz fíkového stromu, jenž střásá ovoce své, když velikým větrem zmítán bývá, nebylo si možno představiti.” Tak se ukázalo poslední znamení Jeho příchodu, o němž Ježíš řekl svým učedlníkům: “Když byste uzřeli toto všechno, znejte, žeť blízko jest a ve dveřích.”^{3Mat. 24:33.}VS 234.1

Po těchto znameních, Jan spozoroval další veliké zjevy, jak “země se třásla a nebe se zavřelo jako kniha zavřená, všeliká hora i ostrovové z místa svého pohnuli se, a bezbožní s hrůzou hleděli se skrýti před tváří Syna člověka.” ^{4Zjev. 6:12-17.}VS 234.2

Mnozí, kteří viděli padání hvězd, spatřovali v něm předzvěst nadcházejícího soudu, — “hrozné znázornění, jistého předchůdce, milosrdné znamení onoho velikého a hrůzyplného dne.” Takto byla pozornost lidu obrácena k vyplnění se proroctví, a mnozí se dali pohnouti, aby dbali výstrahy druhého příchodu Krista.VS 234.3