Důležitost Božích výstrah.
Když Bůh posílá lidem výstrahy tak důležité, že jsou pro-hlašovány svatými anjely letícími po prostředku nebes, vyža-duje, aby každá osoba obdařená rozumem řídila se tímto po-selstvím. Hrozné rozsudky pronesené proti uctívání šelmy a jejího obrazu, mají vésti všechny k pilnému zpytování pro-roctví, aby poznali, jaké jest znamení šelmy a čeho se mají střežiti, aby jej nedostali. Ale množství lidu nedopřává sluchu pravdě a uchylují se k bájkám. Apoštol Pavel prohlásil, hledě do budoucna na poslední dny, toto: “Přijde čas, že zdravého učení nebudou trpěti.” Čas ten již skutečně přišel. Lidé nechtějí pravdu bible, poněvadž překáží chtíčům jejich hříšného světa milovného srdce; a Satan dodá jim klamy, které milují.VS 360.2
Ale Bůh chce míti na zemi lid, který se bude držeti bible, a ničeho jiného než bible, jakožto měřítka všech nauk a základu všech obnov. Mínění učenců, vývody vědy, výnosy a rozhodnutí církevních sněmů, tak četné a rozdílné jako církve samy, jež tyto zastupují, hlas většiny, — nic takového nemá býti považováno za důkaz pro aneb proti nějakému bodu náboženské víry. Prv než přijmeme nějakou nauku aneb přikázání, máme na její potvrzení požadovati jednoduché: “Tak praví Pán.” Satan se stále snaží upoutati pozornost k člověku místo k Bohu. Svádí lid, aby spatřoval své vůdce v biskupech, kazatelích a profesorech bohosloví, místo aby zpytoval bibli a poznal svou vlastní povinnost. Když ovládá duše těchto vůdců, pak může vykonávati vliv na množství dle své libovůle.VS 360.3
Když Kristus přišel, aby mluvil slova života, prostý lid rád Jej poslouchal; a mnozí, i kněží a vládcové, uvěřili v Něj. Ale přední z kněží a vůdcové národa rozhodli se odsouditi a zavrhnouti jeho učení. Ač selhalo veškeré jejich úsilí najiti žaloby proti němu, ač mohli cítiti vliv Božské moci a moudrosti doprovázející jeho slova, přece setrvávali ve svém předsudku; zamítali nejzřejmější důkaz Jeho poslání, jen aby se nemuseli státi Jeho učedlníky. Tito odpůrci Ježíšovi byli lidé, jichž lid byl od mládí učen ctíti, jichž moci byli zvyklí bezpodmínečně se klaněti. “Jak to přijde,” tázali se, “že naši vládci a učení zákonníci nevěří v Ježíše? Nepřijali by ho tito učení mužové, kdyby byl opravdu Kristem?” Vlivem takových učitelů se stalo, že židovský národ zamítl svého Vykupitele.VS 361.1
Duch, jenž ponoukal těchto kněží a vládců, jeví se doposud v mnohých, kteří na odiv staví velikou zbožnost. Nechtějí zkoumati svědectví Písma, týkající se zvláštních pravd pro tuto dobu. Poukazují na svůj vlastní počet, bohatství a oblíbenost, a patří s opovržením na obhájce pravdy jako na malý, chudý a neoblíbený hlouček, mající víru, jež je odděluje od světa.VS 361.2
Kristus předvídal, že nesprávné přisvojování si moci, v jakém si hověli zákonníci a farizeové, nepřestane s rozptýlením Židů. Viděl prorockým duchem, že lidská moc se povýší, by mohla ovládati svědomí, což bylo hroznou kletbou církve ve všech dobách. A jeho ostré odsuzování zákonníků a farizeů a jeho vý-strahy, aby lid nešel za těmito slepými vůdci, byly zaznamenány jako napomenutí pro budoucí pokolení.VS 361.3