V době Noemově a naší.
Výstrahy, jež Bůh občas posílal světu skrze své služebníky, byly vždy přijímány s nedůvěrou. Když nepravosti předpotopních lidí Jej pohnuly, aby seslal na zem potopu, oznámil jim nejprve svůj záměr, by se tak ještě mohli odvrátiti od cesty hříchu. Po celých sto dvacet let zněla jim v uši výstraha, aby činili pokání, aneb že se hněv Boží projeví v jejich zkáze. Ale oni považovali poselství za lichou pověst a nevěřili. Zbujněvše ve své bezbožnosti, posmívali se poslu Božímu, a zlehčovali jeho žádosti a dokonce jej obviňovali z opovážlivosti. Jak se může jediný člověk odvážiti stavěti se proti všem velikým mužům světa? Kdyby zpráva Noemova byla pravdivá, proč by ji neviděl celý svět a nevěřil jí? Čím jest tvrzení jednoho člověka proti moudrosti tisíců? Nevěřili výstraze a nehledali úkrytu v arše.VS 235.2
Vysměvači poukazovali na přírodu, — na nezměnitelné střídání ročních počasí, na modré nebe, jež nikdy nevydávalo déšť, na zelená pole, osvěžovaná rosou za noci, — a křičeli:— “Nemluví snad v podobenstvích?” Posměšně pak prohlašovali, že hlasatel pravdy jest divokým blouznivcem; a holdujíce radovánkám, pokračovali cestou zla více, než kdy před tím. Avšak jejich nevěra nezastavila předpověděnou událost. Bůh dlouho snášel jejich bezbožnost, dávaje jim hojně příležitosti ku pokání, ale v ustanovený čas Jeho soud dopadl na ty, kteří pohrdli Jeho slitováním.VS 235.3
Kristus prohlašuje, že podobně se nebude věřiti Jeho druhému příchodu. Jako v době Noemově “nezvěděli, až přišla potopa a zachvátila všecky, takť” dle slov Spasitelových “bude i příští Syna člověka.” : Až ti, kteří se hlásí k lidu Božímu, počnou se spojovati se světem a oddávati se zapovězeným radovánkám, až rozmařilost světská stane se rozmařilostí cír-kevní, až svatební zvonky budou zníti a všichni budou očekávati dlouholetý blahobyt na zemi, — pak náhle, jako blesk s nebe, nastane konec jejich krásných vidění a klamných nadějí.VS 236.1
Jako Bůh poslal svého služebníka, aby varoval svět před nastávající potopou, tak poslal vyvolené posly, aby oznámili blízkost Jeho posledního výkonného soudu. A jako Noemovi vrstevníci posměchem stíhali hlasatele pravdy, tak i v době Millerově mnozí, mezi nimi i vyznavači Boží, vysmáli se slovům výstrahy.VS 236.2
A proč se nauka o druhém příchodu Kristově nelíbila církvím? Poněvadž bezbožným příchod Páně přinese žal a zkázu, kdežto spravedlivý jej vítá s radostí a s nadějí. Tato veliká pravda byla pro věrné vyznavače Boží útěchou ve všech stoletích; proč však se stala, jako její Původce, “kamenem úrazu” pro lid Jej vyznávající?VS 236.3