Praha pod klatbou.
Zpráva o událostech v Praze došla do Říma a Hus byl brzy vyzván, aby se dostavil před papeže. Kdyby byl uposlechl byl by se vydal v jistou smrt. Ǒeský král i královna, kolej, panstvo i vládní úředníci zaslali společně žádost k papeži, aby Hus mohl zůstati v Praze a odpověděti do Říma prostřednictvím posla. Místo aby vyhověl této žádosti, přistoupil papež k vyšetřování a odsouzení Husovu, a pak prohlásil nad Prahou klatbu.VS 72.2
V oněch dobách takový trest způsobil všeobecný poplach. Obřady, kterými bylo prohlášení klatby provázeno, byly způ-sobilé vyvolávati hrůzu v lidu, jenž hleděl na papeže jako na zástupce samotného Boha, který má v rukou klíče nebe i pekla, a moc vydávati časné i věčné rozsudky. Věřilo se, že brány nebeské uzavřeny jsou pro krajinu, postiženou klatbou, a že do té doby, než papeži se zalíbí klatbu sejmouti, zemřelí nemohou se dostati do místa věčné blaženosti. V době této hrozné pohromy nesměly se konati žádné náboženské obřady. Kostely byly zavřeny. Svatby se slavily na hřbitovech. Mrtví, jimž byl odepřen pohřeb ve svěcené zemi, byli bez obřadů po chovávání v příkopech aneb na polích. Takovými opatřeními působícími na obrazotvornost, pokoušel se Řím cvládati svědomí lidí.VS 72.3
Praha byla zachvácena nepokojem. Velká část obyvatelstva odsuzovala Husa jakožto původce všech těchto neštěstí a požadovala, aby byl vydán pomstě Říma. Aby utišil bouři, odešel tento na nějaký čas do své rodné vísky — Husince. Hus neustal ve své činnosti, ale chodil po kraji, kázaje nadše- ným zástupům. A tak krok, jímž papež chtěl potlačiti evan-gelium, měl za následek, že se ještě více šířilo. “Neboť nic nemůžeme učiniti proti pravdě, ale k pravdě.”VS 72.4