Luther stal se mnichem.

Vážná touha, aby se osvobodil od hříchů a našel mír s Bohem, přivedla jej konečně k tomu, aby vstoupil do kláštera a věnoval se žiVotu mnišskému. Tam se na něm požadovalo, aby vykonával nejhrubší práce a žebral od domu k domu. Byl ve věku, kdy člověk nejvíce touží po úctě a uznání, a tyto všední služby umrtvovaly jeho přirozené city; ale on trpělivě snášel toto ponížení, věře, že jest to nutné trpěti za jeho hříchy.VS 91.3

Každý volný okamžik mimo svých denních povinností vě-noval učení, připravuje se o spánek a využívaje i času stráve-ného při nedostatečném jídle. Nade vše jiné liboval si v bádání slova Božího. Našel bibli přivázanou řetězem ke zdi klášterní, a často se k ní uchyloval. Když se jeho přesvědčen5 o hříchu prohlubovalo, snažil se vlastními skutky dosíci odpu štěni a klidu. Vedl velice přísný život, snaže se posty, bděním a bičováním potlačiti přirozené chtíče, kterých mnišský život nezbavoval. Nelekal se žádné oběti, jíž by mohl dosíci takové čistoty srdce, jež by mu umožnila státi klidně před tváří Boží. “Byl jsem opravdu zbožným mnichem,” říkával později, “a zachovával jsem pravidla svého řádu přísněji, než mohu vyjádřiti. Kdyby každý mnich mohl se dostati do nebe svými mnišskými skutky, byl bych já k tomu jistě oprávněn... Kdybych byl v tom pokračoval déle, byl bych se docela usmrtil.” ^{1D’Aubigne, kn. 2, kap.3.} Následkem této strastiplné kázně seslábl a upadal v křečovité mdloby, jichž následky jej provázely po celý život. Ale přese všecko úsilí, jeho sklíčená duše nedocházela úlevy. Konečně tím nepokojem byl doháněn až na pokraj zoufalství.VS 91.4

Když si Luther uvědomil, že vše jest ztraceno, Bůh mu poslal přítele a pomocníka. Zbožný Staupitz otevřel slovo Boží před duší Lutherovou a vyzval jej, aby přestal hleděti na sebe sama, přestal hloubati o věčném trestu za přestoupení zákona Božího, a obrátil zraky ke Kristu, hříchy odpouštějícímu Spasiteli. “Místo trýznění sama sebe pro své hříchy, vrhni se v náruč Vykupitelovu. Doufej v Něho, ve správnost Jeho života, ve smírnou oběť Jeho smrti. .. Poslouchej Syna Božího. Stal se člověkem, aby ti dal důkaz Božské lásky.” “Miluj Toho, který dříve tebe miloval.”^{2D’Aubigne, kn. 2, kap.4.} Tak mluvil tento posel milosrdenství. Jeho slova působila hlubokým dojmem na duši Lutherovu. Po mnohých bojích s dlouho hýčkanými bludy, mohl se konečně uchopiti pravdy, a pokoj vcházel do jeho neklidné duše.VS 92.1