Aleandrova řeč.
“Byl to slavný den pro papežského vyslance. Shromáždění bylo veliké, pře byla ještě větší. Aleander měl hájiti Řím. ... Měl dar výmluvnosti a při této příležitosti obzvláště vynikl. Prozřetelnost tomu chtěla, aby Řím byl hájen nej schopnějším ze svých řečníků u přítomnosti nej skvělejšího soudu, dříve než byl poražen.”VS 110.3
Vyslancova řeč působila hlubokým dojmem na sněm. Luther nebyl přítomen s jasnými a přesvědčivými pravdami Božího slova, aby tak zvítězil nad papežským bojovníkem. Nikdo se nepokusil hájiti Luthera. Ale zdánlivé vítězství bylo předzvěstí porážky. Od té chvíle rozdíl mezi pravdou a bludem měl býti jasněji spatřen. Od onoho dne nebylo již postavení Říma tak pevné jako dosud.VS 110.4
Ačkoliv většina členů sněmu nebyla by váhala vydati Lu-thera pomstě Říma, přec mnozí z nich viděli a těžce nesli zka-ženost církve, a toužili po odstranění zlořádů, jimiž trpěl ně-mecký lid následkem zkaženosti a panovačnosti lačné nadvlády kněžské. Vyslanec vylíčil papežskou vládu v nejpříznivějším světle. Ale nyní Pán pohnul jednoho ze členů sněmu, aby podal správný obraz účinků papežské krutovlády. Vévoda Saský, Jiří, povstal s ušlechtilou odvahou v knížecím shromáždění, a s hroznou přesností vyjmenoval klamy a ohavnosti papežství, a jejich strašlivé následky.VS 110.5
Lepší a mohutnější odsouzení papežských zlořádů nebyl by mohl podati ani sám Luther; a okolnost, že řečník byl roz-hodným nepřítelem Lutherovým, dodávala ještě větší váhy jeho slovům.VS 110.6
Kdyby se byly oči shromážděných otevřely, tu by oni uzřeli anděly Boži ve svém středu, vrhající paprsky světla skrze temnotu bludu a otvírající mysle a srdce k přijetí pravdy. Síla Boži pravdy a moudrosti ovládala i odpůrce obnovy, a tím razila cestu velikému dílu, jež mělo býti vykonáno. Martin Luther nebyl přítomen, ale hlas Někoho většího, než byl Luther, byl slyšán ve shromáždění.VS 111.1