Papežští soupeři.

Prozřetelnost Boží i nadále předstihovala události, aby dala obnově příležitost ke vzrůstu. Po smrti Řehoře následovalo zvolení dvou soupeřících papežů. Dvě odporující si mocnosti, z nichž každá se prohlašovala za neomylnou, požadovaly nyní poslušnost.^{2Viz Neander: “History of Christ. Rel. and Church,” Ob. 6, odd. 2, díl 1, gtr. 8.} Každý z nich vyzýval věřící, aby mu pomáhali válčiti proti druhému, zdůrazňujíce své požadavky strašlivými kletbami proti svým odpůrcům, a slibováním nebeských výhod přívržencům. Tato okolnost značně seslabila moc papežskou. Soupeřící strany napadaly se navzájem a Wyklif měl nějaký čas pokoj. Ve svém tichém útulku na své faře v Lutterworthu pracoval náš buditel pilně na tom, aby odvedl lidi od zápasících papežů k Ježíši, Knížeti Pokoje.VS 61.1

Wyklif, jako jeho Mistr, hlásal evanjelium chudým. Nejsa spokojen se šířením světla v jejich chudých domovech ve své vlastni farnosti, rozhodl se, že musí býti zaneseno do všech částí Anglie. Za tím účelem zřídil sbor kazatelů, prostých, oddaných to mužů, kteří milovali pravdu a po ničem tak netoužili, jako po jejím rozšíření. Tito muži šli všude, učíce na tržištích, po ulicích velkých měst, i na venkově. Vyhledávali starce, nemocné a chudé, a hlásali jim radostné poselství milosti Boží.VS 61.2