25. kapitola — Odchod z Egypta

Izraelský lid se vydal na cestu před rozedněním. Během ran se Izraelci postupně shromáždili v Gošenu. Byla již učiněna určitá opatření pro nezbytnou organizaci a řízení pochodujících zástupů, které byly rozděleny do bojových útvarů, vedených jmenovanými veliteli.NUD 132.1

Izraelci vyšli v počtu “kolem šesti set tisíc pěších mužů kromě dětí. Vyšlo s nimi také mnoho přimíšeného lidu.” 2. Mojžíšova 12,37.38. Nebyli to jenom ti, které k tomu vedla víra Izraele, ale také mnohem větší množství těch, kdo chtěli pouze uniknout ranám. Tato skupina byla pro Izrael neustále překážkou a osidlem.NUD 132.2

Lidé s sebou vzali také “obrovská stáda bravu a skotu” 2. Mojžíšova 12,38. Než opustili Egypt, požadovali náhradu za svou nezaplacenou dřinu. A otroci vyšli obtěžkáni kořistí svých utlačovatelů.NUD 132.3

“Když uplynulo čtyři sta třicet let, přesně na den vyšly všechny Hospodinovy zástupy z egyptské země.” 2. Mojžíšova 12,41. Izraelci s sebou vzali Josefovy kosti, které byly během temných let otroctví připomínkou zaslíbeného vysvobození Izraele.NUD 132.4

Místo aby šli do Kenaanu přímou cestou přes pelištejské území, vedl je Hospodin směrem na jih k břehům Rudého moře. “Bůh totiž řekl: ‘Aby lid nelitoval, když uvidí, že mu hrozí válka, a nevrátil se do Egypta.’” 2. Mojžíšova 13,17. Pelištejci by je považovali za otroky, kteří utekli svým pánům, a neváhali by na ně zaútočit.NUD 132.5

Izraelci málo znali Boha a málo mu důvěřovali. Proto by se velice báli a zmalomyslněli by. Neměli zbraně a neuměli válčit. Byli dlouhým otroctvím skleslí na duchu a doprovázely je ženy, děti a stáda skotu a bravu. Tím, že je Hospodin vedl k Rudému moři, projevil se jako soucitný Bůh.NUD 132.6