Áronova smrt

Houfy Izraele tedy opět putovaly neúrodnými pustinami, které se poté, co zahlédli zelená místa mezi pahorky a údolími Edómu, zdály být ještě vyprahlejší. Z pohoří přehlíželi tuto bezútěšnou poušť, z níž se zvedá hora Hór, jejíž vrchol se měl stát místem Áronovy smrti a pohřbu. Když Izraelci přišli k této hoře, dostal Mojžíš od Boha pokyn:NUD 198.4

“Vyveď Árona a jeho syna Eleazara vzhůru na horu Hór. Svlékni Áronovi jeho roucho a oblec do něho jeho syna Eleazara. Áron bude připojen k svému lidu, zemře tam.” 4. Mojžíšova 20,25.26.NUD 198.5

Tito dva starci a další o něco mladší muž spolu vystupovali na vrchol hory. Hlavy Mojžíše a Árona byly bílé. Jejich dlouhý život bohatý na události byl poznamenán hlubokým strádáním a nejvyššími poctami, jaké kdy byly člověku uděleny. Všechny jejich schopnosti byly rozvinuty, povzneseny a zvelebeny společenstvím s Nekonečným. Jejich tváře prozrazovaly velký intelektuální potenciál, pevnost a vznešenost úmyslu i silné city.NUD 198.6

Po mnoho let spolu procházeli nespočetnými nebezpečími, avšak nadešel čas, kdy se musí rozdělit. Vystupovali velmi pomalu, protože jim byla vzácná každá chvíle strávená v přítomnosti toho druhého. Výstup byl příkrý a namáhavý, a tak když se často zastavili, aby si odpočinuli, mluvili spolu o minulosti a budoucnosti. Rozvinuly se před nimi scény jejich putování po poušti. V údolí pod nimi tábořily obrovské zástupy Izraele, jemuž tito vyvolení muži věnovali nejlepší část svého života a pro nějž se velmi obětovali. Někde za horami Edómu byla stezka vedoucí do zaslíbené země, té země, z jejíchž požehnání se Mojžíš a Áron nebudou moci radovat. Na jejich tvářích spočinul těžký smutek, když si vzpomněli na čin, kvůli němuž nemohou vstoupit do dědictví svých otců.NUD 198.7

Áronova práce pro Izrael skončila. Před čtyřiceti lety, když mu bylo osmdesát tři let, ho Bůh povolal, aby se spojil s Mojžíšem v jeho velkém poslání. Podpíral ruce velkého vůdce, když hebrejské vojsko bojovalo proti Amálekovi. Směl vystoupit na horu Sínaj a spatřit Boží slávu. Hospodin ho poctil tím, že ho dal vysvětit za nejvyššího kněze. Podpořil ho v jeho svatém úřadě hrozným projevem soudu, při němž zničil Kóracha a jeho skupinu. Když jeho dva synové zahynuli, protože zneuctili Boží výslovné přikázání, Áron se nevzpouzel, ba ani nereptal.NUD 200.1

Přesto byl záznam o jeho šlechetném životě poskvrněn, když na Sínaji vyhověl volání lidu po modle a udělal zlaté tele, a opět tehdy, když se spojil s Mirjam v reptání proti Mojžíšovi. A spolu s Mojžíšem urazili Hospodina v Kádeši, když neuposlechli příkazu, aby promluvili ke skále, která měla vydat vodu.NUD 200.2

Áron nosil jména izraelských kmenů na svých prsou. Sděloval lidu Boží vůli. V Den smíření vstupoval za celý Izrael jako prostředník s krví do svatyně svatých. Právě vznešený charakter tohoto svatého úřadu, který představoval poslání našeho Velkého velekněze, způsobil, že Áronův hřích v Kádeši byl tak nesmírně závažný.NUD 200.3

V hlubokém zármutku sňal Mojžíš z Árona svaté roucho a oblékl do něj Eleazara, kterého Bůh ustanovil za Áronova nástupce. Kvůli hříchu, kterého se dopustil v Kádeši, byla Áronovi upřena výsada sloužit jako Boží nejvyšší kněz v Kenaanu a přinést první oběť v této krásné zemi. Mojžíš měl pokračovat ve vedení lidu na samé hranice Kenaanu, avšak neměl do něj vstoupit. Jak jiná by byla budoucnost těchto Božích služebníků, kdyby byli nereptali, když byli zkoušeni v Kádeši! Může se stát, že celoživotní dílo nenahradí to, co se ztratilo v jediném okamžiku pokušení nebo bezmyšlenkovitosti.NUD 200.4

Když se lidé rozhlédli po svém velkém společenství, viděli, že téměř všichni dospělí, kteří vyšli z Egypta, zahynuli na poušti. Vzpomněli si na rozsudek vynesený nad Mojžíšem a Áronem. Někteří si uvědomovali důvod této tajuplné cesty na vrchol hory Hór a jejich úzkost zvyšovaly hořké vzpomínky a sebeobviňování.NUD 200.5

Konečně bylo možno rozeznat Mojžíše a Eleazara, jak pomalu sestupují z hory. Eleazar měl na sobě kněžské roucho, které svědčilo o tom, že se stal otcovým nástupcem ve svatém úřadě. Když se kolem nich shromáždili lidé, Mojžíš jim řekl, že Áron zemřel v jeho náručí na hoře Hór a že ho tam pochovali. Shromáždění propuklo v nářek a pláč. “Celý dům izraelský Árona oplakával po třicet dní.” 4. Mojžíšova 20,29. Písmo podává jen jednoduchý záznam: “Tam zemřel Áron a byl tam pochován.” 5. Mojžíšova 10,6. To je v nápadném kontrastu s dnešní dobou, kdy pohřební slavnosti vysoce postaveného člověka bývají často příležitostí k výstřední okázalosti. Když zemřel Áron, byli tam pouze dva jeho nejbližší přátelé, kteří se zúčastnili jeho pohřbu. Tento osamocený hrob byl navždy skryt před zrakem Izraele. Bůh není poctěn velkolepými projevy a přemrštěnými výdaji spojenými s uložením tělesných ostatků do hrobu.NUD 200.6

Áronova smrt Mojžíšovi důrazně připomněla, že se blíží jeho vlastní konec. Hluboce pociťoval ztrátu člověka, s nímž se po tolik let dělil o své radosti a starosti. Mojžíš teď musel pracovat sám. Věděl však, že Bůh je jeho přítelem, a ještě více na něj spoléhal.NUD 201.1