Překročení Jordánu

Nyní byly vydány příkazy k přípravě na postup vpřed. Lidé měli nachystat jídlo na tři dny a armáda se měla připravit na boj. Izraelci opustili svůj tábor a sestoupili k břehu Jordánu. Všichni věděli, že bez Boží pomoci nemohou doufat, že by ho přešli. V této roční době tající sníh z hor Jordán tak rozvodnil, že se řeka vylévala z břehů, což znemožňovalo její přebrodění. Bůh chtěl, aby byl přechod přes Jordán zázračný.NUD 230.2

Na Boží pokyn Jozue lidu přikázal, aby vyznali své hříchy a očistili se od veškeré nečistoty. Řekl: “Hospodin zítra mezi vámi učiní podivuhodné věci.” Jozue 3,5. Schrána smlouvy, nesená kněžími ze středu tábora k řece, měla ukazovat cestu. “Poznáte, že uprostřed vás je živý Bůh,” pokračoval Jozue. “Ten před vámi vyžene Kenaance… Hle, před vámi přejde Jordán schrána smlouvy Pána celé země.” Jozue 3,10.11.NUD 230.3

V určenou dobu se lid v čele se schránou úmluvy, která spočívala na ramenou kněží, vydal na pochod. Mezi schránou a lidem byl skoro kilometrový odstup. Všichni s velkým zájmem sledovali, jak kněží sestupují po břehu k Jordánu. Viděli, jak se posvátná schrána bez zastavení pohybuje směrem k rychle se ženoucímu říčnímu proudu, až se nohy nosičů pohroužily do vody. Pak proud vody valící se shora náhle ustoupil vzad, zatímco voda pod nimi odtekla a ukázalo se dno řeky.NUD 230.4

Kněží došli doprostřed koryta a zůstali tam stát, dokud celý Izrael nesestoupil do řečiště a nepřešel na druhou stranu. Vody Jordánu zadržela táž moc, která před čtyřiceti lety otevřela před jejich otci Rudé moře. Když všechen lid přešel, byla na západní břeh vynesena i schrána úmluvy. Jakmile nohy kněží spočinuly “nepohnutě na suché zemi”, zadržovaná voda se bez zábran začala proudem valit svým přirozeným korytem.NUD 230.5

Dokud kněží, kteří nesli schránu úmluvy, ještě stáli uprostřed Jordánu, vzal každý z dvanácti mužů, kteří k tomu byli vybráni z jednotlivých pokolení Izraele, kámen z koryta řeky, kde stáli kněží, a vynesl jej na západní břeh. Z těchto kamenů byl v prvním tábořišti za řekou postaven památník, “aby”, jak řekl Jozue, “poznaly všechny národy země, jak mocná je ruka Hospodinova, a abyste se báli Hospodina, svého Boha, po všechny dny” Jozue 4,24.NUD 230.6

Tento zázrak byl pro Izrael ujištěním o Boží stálé přítomnosti a ochraně, důkazem, že pro ně bude prostřednictvím Jozua pracovat tak, jak to dělal skrze Mojžíše. Než překročili Jordán, Hospodin Jozuovi řekl: “Dnešního dne jsem tě začal před zraky celého Izraele vyvyšovat, aby poznali, že jsem s tebou, jako jsem byl s Mojžíšem.” Jozue 3,7.NUD 231.1

Když se zpráva o tom, že Bůh před Izraelci zadržel vody Jordánu, donesla k emorejským a kenaanským králům, jejich srdce naplnil strach. Kenaancům, celému Izraeli i samotnému Jozuovi byl podán jednoznačný důkaz, že živý Bůh, Král nebe i země, je uprostřed svého lidu. Neopustí je ani na ně nezapomene. Nedaleko Jordánu si Hebrejové zřídili svůj první tábor na území Kenaanu. To, že neprováděli obřízku a neslavili Velikonoce, bylo svědectvím o Hospodinově nelibosti nad tím, že si přáli vrátit se zpět do země otroctví. Teď však léta Božího zavržení skončila. Bylo obnoveno znamení smlouvy. Na všech, kteří se narodili na poušti, byl vykonán obřad obřízky a Hospodin Jozuovi řekl: “Dnes jsem od vás odvalil egyptskou potupu.” Jozue 5,9.NUD 231.2

Pohanské národy hanobily Hospodina a jeho lid, protože Hebrejové selhali a neobsadili Kenaan v krátké době po svém odchodu z Egypta. Jejich nepřátelé jásali, protože Izrael tak dlouho putoval po poušti, a posměšně prohlašovali, že Bůh Hebrejů není schopen dovést je do zaslíbené země. Hospodin nyní nápadně projevil svou moc a přízeň, když před svým lidem rozdělil Jordán.NUD 231.3

Hebrejové také opět slavili Velikonoce a “druhého dne, kdy začali jíst z výtěžku země, přestala také mana; teď už Izraelci manu neměli, ale toho roku jedli z úrody kenaanské země” Jozue 5,12. Dlouhé roky jejich putování po poušti skončily. Nohy Izraelců konečně vkročily do zaslíbené země.NUD 231.4