Útočištná města

Z měst, která byla přidělena lévijcům, bylo šest určeno za útočištná města. “Tam se uteče ten, kdo zabil, pokud by někoho zabil neúmyslně. Ta města vám budou útočištěm před mstitelem, tak aby ten, kdo zabil, nemusel zemřít, dokud nebude stát na soudu před pospolitostí.” 4. Mojžíšova 35,11.12. Toto milosrdné opatření bylo nutné, protože potrestání vraždy připadlo podle tehdejších zvyklostí nejbližšímu příbuznému nebo dalšímu dědici zemřelého. V případech, kdy byla vina nepochybně zřejmá, nebylo nutné čekat na soudní řízení vedené soudci. Krevní mstitel mohl zločince pronásledovat a usmrtit ho, kdekoli ho našel. Hospodin tento zvyk nezrušil, ale udělal opatření k zajištění bezpečí těch, kteří by snad někoho připravili o život neúmyslně.NUD 247.8

Útočištná města byla rozmístěna tak, aby jich z kterékoli části země bylo možno dosáhnout za půl dne, a cesty, které k nim vedly, musely být stále udržovány v dobrém stavu. Na rovinách byly vztyčeny ukazatele s výrazným nápisem ÚTOČIŠTĚ, aby se prchající člověk nemusel ani na okamžik zdržovat. Tohoto opatření mohl využít každý, ať to byl Hebrej, cizinec nebo člověk, který se připojil k víře Izraelců. Případ každého uprchlíka měl být pověřenými soudci spravedlivě posouzen, a jen když byl shledán nevinným, protože zabil neúmyslně, byla mu poskytnuta ochrana v útočištném městě. Viník byl vydán do rukou mstitele. Avšak když zemřel velekněz, všichni, kdo vyhledali úkryt v útočištném městě, dostali svobodu a mohli se vrátit do svých domovů.NUD 248.1

Při soudním procesu zabývajícím se vraždou nesměl být obžalovaný odsouzen na základě svědectví jednoho svědka, ani kdyby okolnosti události silně svědčily proti němu. “Každého vraha, který někoho zabil, bude možno odsoudit k smrti jen podle výpovědi několika svědků; k jeho usmrcení nestačí výpověď jednoho svědka.” 4. Mojžíšova 35,30. Tato nařízení pro Izrael dal Mojžíšovi Kristus. A když tento velký Učitel osobně pobýval na naší zemi, zopakoval toto ponaučení, že svědectví jednoho člověka není dostatečné k odsouzení obviněného. Vyjádření jednoho člověka nestačí k osvětlení sporných otázek.NUD 248.2

“Nedá-li si říci, přiber k sobě ještě jednoho nebo dva, aby ‘ústy dvou nebo tří svědků byla potvrzena každá výpověď’.” Matouš 18,16.NUD 249.1

Jestliže byl člověk postavený před soud kvůli vraždě shledán vinným, nemohlo ho vysvobodit žádné odčinění viny nebo výkupné. “Za život vraha nepřijmete výkupné; jako svévolník je hoden smrti a musí zemřít. Neposkvrňujte zemi, v níž jste. Právě krev poskvrňuje zemi a země nemůže být zproštěna viny za krev, která byla na ni prolita, jinak než krví toho, kdo krev prolil.” 4. Mojžíšova 35,31.33. Bezpečí a čistota národa vyžadovaly, aby byl hřích vraždy přísně potrestán.NUD 249.2

Útočištná města byla symbolem útočiště nabízeného v Kristu. Prolitím své vlastní krve zajistil Spasitel pro přestupníky Božího zákona bezpečné útočiště, do něhož mohou utéct, aby se zachránili před druhou smrtí. Žádná moc nemůže z Kristových rukou vyrvat ty, kdo u něj hledají odpuštění.NUD 249.3

Ten, kdo utíkal do útočištného města, nesměl otálet. Neměl čas rozloučit se se svými milovanými. Zapomněl na únavu, nevšímal si překážek. Neodvážil se zvolnit svůj krok, dokud nebyl za hradbami města.NUD 249.4

Tak jako otálení a nedbalost mohly připravit uprchlíka o jeho jedinou šanci na život, tak mohou průtahy a vlažnost způsobit zkázu člověka. Náš velký protivník satan je na stopě každého přestupníka Božího svatého zákona a ten, kdo upřímně nehledá ochranu ve věčném Útočišti, se stane kořistí zhoubce.NUD 249.5

Vězeň, který na nějakou dobu opustil útočištné město, byl vydán napospas krevnímu mstiteli. Stejně tak nestačí, aby hříšník uvěřil v Krista a přijal odpuštění hříchu. Musí v něm vírou a poslušností zůstávat.NUD 249.6