Závěrečný zápas

Jákobova zkušenost během oné noci zápasu a úzkosti představuje soužení, jímž bude muset projít Boží lid těsně před druhým příchodem Ježíše Krista. “Slyšeli jsme děsuplný hlas. Strach a nikde pokoj. Běda, bude to veliký den, bez obdoby, čas soužení pro Jákoba, ale bude z něho zachráněn.” Jeremjáš 30,5.7.NUD 92.4

Tento čas soužení začne, až Kristus ukončí své dílo prostředníka ve prospěch člověka. Tehdy již bude rozhodnut případ každého člověka a nebude už žádná smírčí krev k očištění od hříchu. Bude učiněno slavnostní prohlášení: “Kdo křivdí, ať křivdí dál, kdo je pošpiněn, ať zůstane ve špíně — kdo je spravedlivý, ať zůstane spravedlivý, kdo je svatý, ať setrvá ve svatosti.” Zjevení 22,11. Tak jako Jákobovi hrozila smrt od rozhněvaného bratra, tak bude Boží lid v nebezpečí ze strany bezbožných. Spravedlivý bude ve dne v noci volat k Bohu o vysvobození. Satan Jákoba obvinil před Božími anděly. Tvrdil, že má právo ho zničit, protože zhřešil. Snažil se v něm posílit pocit viny, aby ho zmalomyslnil a zlomil jeho důvěru v Boha. Když Jákob v slzách prosil o slitování, nebeský posel, aby vyzkoušel jeho víru, mu také připomněl jeho hřích a snažil se od něj odejít. Avšak Jákob se naučil, že Bůh je milosrdný. Když se díval zpět na svůj život, málem propadl zoufalství, ale pevně se uchopil anděla a s upřímným a srdcervoucím pláčem předkládal svou prosbu, dokud nedosáhl vítězství.NUD 92.5

Stejnou zkušenost prožije Boží lid ve svém závěrečném zápase s mocnostmi zla. Bůh vyzkouší jejich víru, vytrvalost a důvěru v Boží moc. Satan se je bude snažit zastrašit myšlenkou, že jejich hříchy jsou příliš velké, než aby mohly být odpuštěny. Když se ohlédnou zpět na svůj život, jejich naděje pohasne. U vědomí Boží milosti a svého upřímného pokání se však budou dovolávat Božích zaslíbení. Jejich víra neztroskotá proto, že jejich modlitby nebudou okamžitě vyslyšeny. Z jejich nitra bude tryskat prosba: “Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš.” 1. Mojžíšova 32,27.NUD 92.6

Kdyby býval Jákob už dříve nečinil pokání ze svého hříchu, jehož se dopustil, když se podvodem zmocnil práva prvorozenství, Bůh by nemohl milostivě zachránit jeho život. Stejně tak i v době soužení: kdyby měl Boží lid nevyznané hříchy, které by před nimi vyvstaly a mučily je strachem a úzkostí, beznaděj by zničila jejich víru a nemohli by s důvěrou prosit Boha o vysvobození. Nebudou však muset vyjevovat hříchy, které předtím skrývali. Jejich hříchy byly vymazány Kristovou smírčí krví, a proto nemají být uchovávány v paměti.NUD 93.1

Všichni, kdo se snaží omlouvat nebo skrývat své hříchy a dovolují, aby nevyznané a neodpuštěné zůstávaly v nebeských knihách, budou satanem přemoženi. Čím vyšší je jejich povolání a čím vznešenější postavení zastávají, tím jistější je triumf velkého nepřítele.NUD 93.2

Jákobův příběh je ujištěním, že Bůh nezavrhne ty, kdo byli svedeni k hříchu, ale v upřímném pokání se k němu vrátili. Bůh svého služebníka poučil, že pouze Boží milost mu může dát požehnání, po němž prahne. Tak tomu bude i s těmi, kdo žijí v posledních dnech. Ve vší své bezmocnosti a nicotě musíme důvěřovat v zásluhy ukřižovaného a zmrtvýchvstalého Spasitele. Nikdo, kdo si bude takto počínat, nezahyne.NUD 93.3

Jákobova zkušenost svědčí o moci neodbytné modlitby. Této lekci rozhodné víry se potřebujeme naučit právě teď. Největší vítězství nejsou ta, jichž bylo dosaženo talentem, výchovou, bohatstvím nebo lidskou přízní. Největší vítězství se dosahují v audienční síni Boha, když se upřímná, zápasící víra plně chopí Boží mocné ruky.NUD 93.4

Všichni, kdo se jako Jákob budou pevně držet Božích zaslíbení a budou jako on upřímní a vytrvalí, uspějí, tak jak uspěl on.NUD 93.5