Bronzový had
Téměř v každém stanu někdo umíral nebo byl mrtvý. Ticho noci bylo často narušováno pronikavým křikem, který vypovídal o nových obětech. Všichni byli zaměstnáni službou trpícím nebo úsilím ochránit ty, kdo ještě nebyli uštknuti. V porovnání se současným utrpením jejich dřívější těžkosti a strádání nestály za řeč.NUD 201.7
Lidé teď přišli k Mojžíšovi s vyznáními a naléhavými prosbami. “Zhřešili jsme,” řekli, “když jsme mluvili proti Hospodinu a proti tobě.” 4. Mojžíšova 21,7. Teprve přednedávnem ho osočili, že je příčinou všech jejich těžkostí a neštěstí. Avšak jakmile přišly skutečné nesnáze, utekli se k němu jako k jedinému, kdo se za ně může u Boha přimluvit. “Modli se k Hospodinu, aby nás těch hadů zbavil.” 4. Mojžíšova 21,7.NUD 202.1
Bůh Mojžíšovi přikázal, aby zhotovil bronzového hada a vyzdvihl ho mezi lidmi. Každý, kdo byl uštknut hadem, měl na něj pohlédnout, aby se mu ulevilo. Byla ohlášena radostná novina, že všichni, kdo byli uštknuti, mohou pohlédnout na bronzového hada a budou žít. Mnozí už zemřeli, a když Mojžíš vyzvedl hada na kůl, mnozí nevěřili, že by je pouhý pohled na kovovou sochu mohl uzdravit. Ti ve své nevěře zahynuli.NUD 202.2
Přesto mnozí uvěřili v opatření, které Bůh učinil. Otcové, matky, bratři a sestry pomáhali svým trpícím, umírajícím přátelům, aby svůj mdlý zrak upřeli na hada. Jestliže tito zesláblí a umírající nemocní alespoň jednou pohlédli na hada, byli dokonale uzdraveni.NUD 202.3
Vyvýšení bronzového hada mělo Izraelce naučit něčemu důležitému. Nemohli se sami zachránit před jedem vězícím v jejich ranách. Jedině Bůh byl schopen je uzdravit. Přesto museli prokázat svou víru v opatření, které Bůh učinil. Aby žili, museli pohlédnout. Jejich víra se projevila pohledem na hada. Věděli, že v hadovi samotném není žádná uzdravující moc, nýbrž že je pouze symbolem Zachránce.NUD 202.4
Až dosud mnozí přinášeli Bohu oběti a mysleli si, že tímto způsobem dostatečně usmíří své hříchy. Hospodin je nyní poučil, že jejich oběti nemají větší moc než bronzový had. Měly však vést jejich mysl k Mesiáši — velké oběti za hřích.NUD 202.5
“Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný.” Jan 3,14.15. Každý, kdo kdy žil na zemi, pocítil smrtelné uštknutí “velikého draka, toho dávného hada, zvaného ďábel a satan” Zjevení 12,9. Smrtelné účinky hříchu mohou být odstraněny pouze opatřením, které učinil Bůh. Izraelci zachránili své životy, protože uvěřili Božímu slovu a důvěřovali prostředku danému k jejich uzdravení. Podobně hříšník smí pohlédnout na Krista a bude žít. Vírou ve smírčí oběť přijímá odpuštění. Kristus má moc a sílu uzdravit hříšníka, který činí pokání.NUD 202.6
Přestože se hříšník nemůže sám zachránit, musí něco udělat, aby přijal záchranu. Kristus říká: “Všichni, které mi Otec dává, přijdou ke mně; a kdo ke mně přijde, toho nevyženu ven.” Jan 6,37. Musíme k němu přijít, a když činíme pokání, musíme věřit, že nás přijímá a odpouští nám. Víra je Boží dar. Ale na nás je, abychom ji použili. Víra je ruka, kterou člověk přijímá Boží nabídku milosti a lásky.NUD 202.7
Mnozí chovají myšlenku, že mohou něco udělat pro to, aby si zasloužili spasení. Neodvrátili svůj zrak od sebe a nevěří, že Kristus je Spasitel, který stačí na všechny hříchy. Nesmíme si myslet, že nás zachrání naše vlastní zásluhy. Kristus je naší jedinou nadějí.NUD 202.8
Když si uvědomujeme svou hříšnost, nemáme se bát, že nám Spasitel není nakloněn, aby nám projevil svou milost. Právě v takové chvíli nás zve, abychom k němu přišli a byli zachráněni.NUD 203.1
Mnozí z Izraelců neviděli žádnou pomoc v opatření, které nebesa stanovila. Věděli, že bez Boží pomoci je jejich vlastní osud zpečetěn. Avšak pokračovali v nářku nad svou jistou smrtí, dokud jejich zrak nevyhasl. Mohli být okamžitě uzdraveni. Když si uvědomujeme svou bezmocnost bez Krista, nemáme se poddat sklíčenosti, ale máme se spolehnout na zásluhy ukřižovaného a vzkříšeného Spasitele. Pohleď a žij! Ježíš zachrání všechny, kdo k němu přijdou. Nikdo, kdo věří v jeho zásluhy, nezahyne.NUD 203.2
Mnozí se prodírají bludišti filozofie a hledají důvody, které nikdy nenajdou, zatímco odmítají svědectví, které Bůh laskavě poskytl. Bůh dává dostatek důkazů, na nichž můžeme postavit svou víru. Jestliže ovšem nejsou přijaty, mysl je ponechána v temnotě. Kdyby ti, kdo byli uštknuti hadem, přestali pochybovat a klást otázky, dříve než budou ochotni se podívat, nezahynuli by. Naší povinností je pohlédnout. A pohled víry dává život.NUD 203.3