Vítězství nad Amónci

Brzy nato napadli území východně od Jordánu Amónci a ohrožovali město Jábeš v Gileádu. Obyvatelé se snažili zajistit si mír nabídkou, že se stanou poplatníky Amónců. Krutý král souhlasil jen za podmínky, že každému muži vyloupne pravé oko.NUD 298.5

Okamžitě byli vysláni poslové, aby hledali pomoc u kmenů sídlících na západ od Jordánu. Saul, který se pozdě večer právě vracel s dobytkem z pole, slyšel hlasitý nářek, který svědčil o nějaké velké katastrofě. Když mu zopakovali tuto hanebnou zprávu, probudily se v něm všechny dosud dřímající síly. “Zmocnil se ho duch Boží. Vzplanul nesmírným hněvem. Vzal spřežení dobytka, rozsekal je na kusy a rozeslal po poslech do celého izraelského území se vzkazem: ‘Tohle se stane s dobytkem každému, kdo nevytáhne za Saulem a Samuelem.’” 1. Samuelova 11,6.7.NUD 298.6

Pod Saulovým velením se shromáždilo tři sta třicet tisíc mužů. Rychlým nočním pochodem překročil Saul se svou armádou Jordán a “za jitřní hlídky” dorazil k Jábeši. Rozdělil své vojsko do tří oddílů a přepadl tábor Amónců brzy ráno, kdy neočekávali nebezpečí a byli nejméně ostražití. V nastalé panice byli na hlavu poraženi. “Ti, kteří zůstali, se rozprchli, ani dva z nich nezůstali pospolu.” 1. Samuelova 11,11.NUD 298.7

Saulova pohotovost a statečnost, jakož i jeho vojevůdcovská zdatnost byly kvality, které měl podle přání izraelského lidu panovník mít, aby se mohli vypořádat s ostatními národy. Teď ho vítali jako svého krále. Slávu vítězství přiřkli lidským nástrojům a zapomněli, že bez zvláštního Božího požehnání by všechno jejich úsilí bylo marné. Někteří navrhli, aby byli usmrceni ti, kteří zprvu odmítli uznat Saulovu autoritu. Avšak král zakročil. Řekl: “Dnešního dne nebude nikdo usmrcen, neboť dnes Hospodin připravil Izraeli vysvobození.” 1. Samuelova 11,13. Místo aby sám přijal hold, oslavil Boha. Místo aby projevil pomstychtivost, ukázal ochotu odpustit. To byl neklamný důkaz, že v jeho srdci přebývá Boží milost.NUD 298.8