18. kapitola — Jákobův noční zápas

S velkými obavami se Jákob znovu vydal na cestu, po níž se ubíral jako uprchlík před dvaceti lety. Stále myslel na to, jak podvedl otce. Věděl, že jeho dlouhý pobyt mimo domov byl přímým důsledkem tohoto hříchu. Přemítal o tom ve dne v noci a výčitky svědomí mu velmi ztrpčovaly cestu. Když se před ním v dálce objevila pohoří jeho rodné země, živě se před ním vynořila celá jeho minulost. Spolu se vzpomínkami na jeho selhání mu však na mysl přicházelo také zaslíbení Boží pomoci a vedení.NUD 90.1

Myšlenka na Ezaua v něm vzbuzovala zlou předtuchu. Ezau by se na něm mohl dopustit násilí nejen z touhy po pomstě, ale také aby si zajistil majetek, který tam Jákob při svém útěku zanechal a který Ezau už dlouho považoval za své vlastnictví.NUD 90.2

Hospodin Jákobovi znovu poskytl důkaz své péče. Jeho karavanu doprovázeli nebeští andělé, aby ji chránili. Jákob si vzpomněl na vidění, které měl před mnoha lety v Bét-elu, a jeho zmalomyslněnému srdci se ulevilo. Boží poslové, kteří mu přinesli naději a dodali mu odvahu, když utíkal z Kenaanu, ho střežili i při jeho návratu. “Jakmile je Jákob spatřil, zvolal: ‘To je tábor Boží.’” 1. Mojžíšova 32,3.NUD 90.3

Přesto Jákob cítil, že musí pro zajištění vlastní bezpečnosti něco udělat. Vyslal tedy k Ezauovi posly s pozdravem, který ho měl usmířit. V tomto pozdravu označil Ezaua za svého pána. Sluhové, které poslal, k němu měli přijít s poselstvím: “Tvůj otrok Jákob vzkazuje.” 1. Mojžíšova 32,5. Aby rozptýlil Ezauovy obavy, že se vrací proto, aby uplatnil svůj nárok na dědictví, Jákob pečlivě formuloval své poselství: “Mám voly a osly, ovce, služebníky a služky.” 1. Mojžíšova 32,6.NUD 90.4

Na své přátelské poselství však nedostal žádnou odpověď. Zdálo se, že Ezau se určitě přichází pomstít. Tábor zachvátila hrůza. “Tu padla na Jákoba veliká bázeň a tíseň.” 1. Mojžíšova 32,8. Jeho neozbrojená a bezbranná karavana byla zcela nepřipravena na nepřátelský střet. Poslal Ezauovi štědré dary ze svých stád s přátelským poselstvím. Udělal všechno, co bylo v jeho silách, aby se se svým bratrem smířil a ukázal mu, že lituje zla, které mu způsobil, a aby odvrátil hrozící nebezpečí. Potom úpěnlivě prosil o Boží ochranu: “Nejsem hoden veškerého tvého milosrdenství a vší tvé věrnosti, které jsi svému služebníku prokázal… Vytrhni mě prosím z ruky mého bratra, z ruky Ezauovy, neboť se ho bojím, aby nepřišel a nezabil mě i matky s jejich dětmi.” 1. Mojžíšova 32,11.12.NUD 90.5

Jákob se rozhodl, že stráví noc na modlitbách, sám s Bohem. Bůh může obměkčit Ezauovo srdce. V něho skládal patriarcha svou jedinou naději.NUD 91.1

Byla to liduprázdná, hornatá krajina, oblíbené místo divoké zvěře, zlodějů a vrahů. Jákob byl zcela bez ochrany. V hluboké tísni padl na zem. Byla půlnoc. Vše, co mu bylo v životě drahé, bylo vystaveno nebezpečí a smrti. Nejtrpčí bylo pomyšlení, že toto ohrožení, do něhož se dostali nevinní, způsobil jeho vlastní hřích.NUD 91.2

Náhle na sobě pocítil silnou ruku. Myslel si, že mu nějaký nepřítel usiluje o život. Ve tmě oba zápasili na život a na smrt. Nezaznělo jediné slovo, ale Jákob vynaložil veškerou svou sílu a nepolevil ani na okamžik. Zatímco zápasil o svůj život, jeho nitro sužoval pocit viny. Jeho hříchy ožily a hrozilo, že ho odloučí od Boha.NUD 91.3

V hrozné úzkosti si však vzpomněl na Boží zaslíbení. Zápas pokračoval téměř až do svítání, když tu cizinec položil svůj prst na Jákobovo stehno a v okamžiku ho ochromil. V tu chvíli patriarcha poznal, že zápasí s nebeským poslem. Proto mu jeho téměř nadlidské úsilí nepřineslo vítězství! Byl to Kristus, “posel smlouvy” Malachiáš 3,1.NUD 91.4

Poraněný Jákob trpěl palčivou bolestí, přesto však nepovolil své sevření. V pokání a úzkosti se přimkl k tomuto andělovi a v pláči naléhavě prosil o požehnání. Musí mít jistotu, že mu byl jeho hřích odpuštěn. Anděl naléhal: “‘Pusť mě, vzešla jitřenka.’ Jákob však odvětil: ‘Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš.’” 1. Mojžíšova 32,27. To byl projev důvěry člověka, který vyznává svou nehodnost, avšak pevně věří Bohu, který je věrný a dodržuje smlouvu.NUD 91.5

Jákob “se jako kníže utkal s andělem a obstál” Ozeáš 12,5. Tento hříšný, chybující pozemšťan zápasil s Majestátem nebes. Ve své úzkosti se pevně uchopil Božích zaslíbení a srdce nekonečné lásky se nemohlo odvrátit od hříšníkovy naléhavé prosby.NUD 91.6