Pravá svatyně

Pozemská svatyně byla “podobenstvím pro nynější čas, neboť dary a oběti, které se tam přinášely, nemohly dokonale očistit svědomí toho, kdo je obětuje” Židům 9,9. Obě její oddělení byla “jen náznakem nebeských věcí” Židům 9,23. Kristus, náš mocný Velekněz, je “v nebesích jako služebník pravé svatyně a stánku, který zřídil sám Hospodin, a nikoli člověk” Židům 8,2.NUD 166.2

Apoštol Jan viděl Boží chrám v nebi. Spatřil, jak “před trůnem hořelo sedm světel” Zjevení 4,5. Viděl anděla, který “předstoupil se zlatou kadidelnicí před oltář; bylo mu dáno množství kadidla, aby je s modlitbami všech posvěcených položil na zlatý oltář před trůnem” Zjevení 8,3. Zde bylo prorokovi dovoleno pohlédnout do prvního oddělení nebeské svatyně. “Tu se otevřel Boží chrám v nebesích” (Zjevení 11,19) a Jan nahlédl za vnitřní oponu do svatyně svatých. Tam spatřil “schránu jeho smlouvy” (Zjevení 11,19), která představovala truhlu smlouvy zhotovenou Mojžíšem, v níž byl uložen Boží zákon.NUD 166.3

Pavel prohlásil: “Naši praotcové měli na poušti stánek svědectví; Bůh přikázal Mojžíšovi, aby jej udělal podle vzoru, který mu ukázal.” Skutky 7,44; (srv. s Židům 9,21.23). A Jan tvrdí, že viděl svatyni v nebi. Tato svatyně, v níž Ježíš slouží v náš prospěch, je velkým originálem. Svatyně vybudovaná Mojžíšem byla kopií.NUD 166.4

Prostřednictvím pozemské svatyně a služeb, které se v ní konaly, se mělo vyučovat důležitým pravdám týkajícím se nebeské svatyně a díla, které se tam koná pro vykoupení člověka.NUD 166.5

Po svém nanebevstoupení měl náš Spasitel začít konat své dílo jako náš Velekněz. “Vždyť Kristus nevešel do svatyně, kterou lidské ruce udělaly jen jako napodobení té pravé, nýbrž vešel do samého nebe, aby se za nás postavil před Boží tváří.” Židům 9,24. Kristova služba se měla týkat dvou velkých úkolů, z nichž každý se měl konat po určitou dobu a měl mít zvláštní místo v nebeské svatyni. Tak i předobrazná služba sestávala ze dvou částí — denní a roční služby — a jednotlivá oddělení svatyně znázorňovala tyto funkce.NUD 166.6

Kristus po svém nanebevstoupení přišel do Boží přítomnosti, aby dal svou krev ve prospěch kajících věřících. Podobně kněz v každodenní službě kropil krví obětního zvířete ve svatyni v zájmu hříšníka.NUD 166.7

Ačkoli měla Kristova krev osvobodit kajícího hříšníka od odsouzení zákonem, neměla skrýt hřích. Ten zůstane zaznamenán ve svatyni až do konečného usmíření. Tak i v předobraze krev oběti za hřích odstraňovala hřích z člověka, který činil pokání, avšak ten zůstal ve svatyni až do Dne smíření.NUD 167.1

Ve velkém dni konečné odplaty předadventního soudu budou mrtví “souzeni podle svých činů zapsaných v těch knihách” Zjevení 20,12. Tehdy budou hříchy všech, kdo opravdově činili pokání, z nebeských knih vymazány. Takto bude svatyně osvobozena neboli očištěna od záznamů hříchů. V předobraze bylo toto velké dílo vymazání hříchů představeno v obřadech Dne smíření, kdy se pozemská svatyně očišťovala od nahromaděných hříchů, které ji znesvětily.NUD 167.2

V konečném usmíření budou hříchy lidí, kteří opravdově činili pokání, vymazány z nebeských záznamů a už nebudou připomínány ani nevstoupí na mysl. Stejně tak v předobrazné službě byly hříchy vloženy na kozla pro Azázela a spolu s ním vyhnány do pouště, a tak navždy odděleny od věřících.NUD 167.3

Protože satan je bezprostředním strůjcem všech hříchů, které zapříčinily smrt Božího Syna, spravedlnost vyžaduje, aby vytrpěl konečný trest. Kristovo dílo pro vykoupení lidí a očištění vesmíru od hříchu bude ukončeno uvalením všech hříchů na satana, který ponese konečnou odplatu. Proto byla v předobrazné službě roční služba uzavřena očištěním svatyně a vyznáním hříchů na hlavu kozla pro Azázela.NUD 167.4

Takto byli lidé obřady, které se konaly ve stanu setkávání, každý den poučováni o velkých pravdách týkajících se Kristovy smrti a služby a jednou za rok byla jejich mysl vedena ke konečným událostem velkého sporu mezi Kristem a satanem, kdy dojde ke konečnému očištění vesmíru od hříchu a hříšníků.NUD 167.5