73. kapitola — Davidovo stáří

Porážka Abšalóma nepřinesla hned mír. Protože se k odboji připojila velká část národa, David se nevrátil do hlavního města a neobnovil svou vládu, dokud ho k tomu kmeny nevyzvaly. Král nebyl povolán zpět na trůn žádným rychlým a rozhodným činem. Když se konečně kmen Juda pokusil přivést Davida zpátky, vzbudilo to žárlivost ostatních kmenů. Vypukla kontrarevoluce. Ta však byla rychle potlačena a do Izraele se vrátil mír i král.NUD 367.1

Má-li člověk moc, bohatství nebo světské pocty, hrozí mu nebezpečí. Davidova raná léta, v nichž se jako pastýř učil pokoře, trpělivé práci a něžné péči o stádo, jeho styk s přírodou v samotě hor, kdy byly jeho myšlenky obraceny ke Stvořiteli, i jeho dlouhodobé odříkání během života ve vyhnanství — to vše bylo Hospodinem stanoveno jako příprava, aby mohl usednout na izraelský trůn. A přesto světský úspěch a pocty tak oslabily Davidův charakter, že byl přemožen pokušitelem.NUD 367.2

Styk s pohanskými národy vedl k touze napodobit zvyky jiných národů a podnítil ctižádost dosáhnout světské velikosti. S výhledem na územní zisk se David rozhodl zvětšit svou armádu zavedením povinné vojenské služby pro všechny, kdo dosáhli určitého věku. Aby to mohl provést, bylo nutné sečíst obyvatelstvo. K tomuto činu přivedla Davida pýcha a ctižádostivost. Sčítání lidu ukáže rozdíl mezi slabostí království v době, kdy David usedl na trůn, a jeho silou a prosperitou pod jeho vládou. Písmo říká: “Proti Izraeli povstal satan a podnítil Davida, aby sečetl Izraele.” 1. Paralipomenon 21,1. Blahobyt Izraele za Davidovy vlády pramenil z Božího požehnání. Avšak zvětšení vojenské moci království vzbudí u okolních národů dojem, že Izrael důvěřuje armádě, nikoli Hospodinu.NUD 367.3

Izraelský lid nepohlížel na Davidův plán tak značného rozšíření vojenské služby příznivě. Navržené sčítání lidu vyvolalo velkou nespokojenost. Proto David považoval za nutné, aby tento akt provedli vojenští velitelé místo kněží a úředníků, kteří sčítali lid v minulosti. Tento záměr byl v přímém rozporu se zásadami teokracie. Dokonce i Jóab namítal: “‘Což nejsou ti všichni, králi, můj pane, služebníky mého pána? Proč to chce můj pán zjistit? Proč se má Izrael provinit?’ Královo rozhodnutí bylo však pro Jóaba nezvratné. Jóab vyšel a prošel celý Izrael. Pak přišel do Jeruzaléma.” 1. Paralipomenon 21,3.4.NUD 367.4