1. kapitola — Původ zla

“Bůh je láska.” 1. Janův 4,8. Jeho přirozeností, jeho zákonem je láska. Vždy tomu tak bylo a vždy tomu tak bude. Každý projev stvořitelské moci je výrazem nekonečné lásky. I dějiny velkého sporu mezi dobrem a zlem jsou od první chvíle, kdy vznikl v nebi, důkazem Boží neměnné lásky.NUD 10.1

Vládce vesmíru netvořil své dobré dílo sám. Měl společníka, který mohl ocenit jeho záměr a sdílet s ním radost ze štěstí stvořených bytostí. “Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha.” Jan 1,1.2.NUD 10.2

Kristus, Slovo, byl jedno s věčným Otcem. Měl stejnou přirozenost, stejný charakter a stejný úmysl. “A bude mu dáno jméno: ‘Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje.’” Izajáš 9,5. Jeho “původ je odpradávna, ode dnů věčných” Micheáš 5,1.NUD 10.3

Otec spolu se svým Synem stvořili všechny nebeské bytosti. “V něm bylo stvořeno všechno…, jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti.” Koloským 1,16. Andělé jsou Boží služebníci, kteří vykonávají jeho vůli, ale Syn, “odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty”, který “nese všecko svým mocným slovem” (Židům 1,3), je svrchovaným vládcem nade všemi.NUD 10.4

Bůh si přeje, aby mu všechny bytosti sloužily z lásky. Touží po službě, která prýští z ocenění jeho charakteru. Netěší ho vynucená poslušnost. Všem dává svobodnou vůli, aby mu mohli dobrovolně sloužit.NUD 10.5

Dokud všechny stvořené bytosti opětovaly jeho oddanou lásku, vládl v celém Božím vesmíru naprostý soulad. Žádný disharmonický tón nekalil dokonalou jednotu.NUD 10.6

Tyto šťastné poměry se však změnily. Našel se někdo, kdo zneužil svobodu, kterou Bůh daroval stvořeným bytostem. V mysli toho, koho Bůh hned po Kristu nejvíce poctil a kdo měl nejvyšší postavení mezi obyvateli nebe, se zrodil hřích. Lucifer, “jitřenky syn” (Izajáš 14,12), byl svatý a neposkvrněný. “Toto praví Panovník Hospodin: Byl jsi věrným obrazem pravzoru, plný moudrosti a dokonale krásný. Byl jsi zářivý cherub ochránce, k tomu jsem tě určil, pobýval jsi na svaté hoře Boží, procházel ses uprostřed ohnivých kamenů, na svých cestách jsi byl bezúhonný ode dne svého stvoření, dokud se v tobě nenašla podlost.” Ezechiel 28,12.14.15.NUD 10.7

Kousek po kousku popouštěl Lucifer uzdu své touze po sebepovýšení. “Pro tvou krásu se stalo tvé srdce domýšlivým, pro svou skvělost jsi zkazil svoji moudrost.” Ezechiel 28,17. “A v srdci sis říkal: ‘Vystoupím na nebesa, vyvýším svůj trůn nad Boží hvězdy…, s Nejvyšším se budu měřit.’” Izajáš 14,13.14. Ačkoli byl poctěn víc než ostatní andělé, opovážil se toužit po poctě, která náležela pouze Stvořiteli. Tento kníže andělů bažil po moci, která byla výsadním právem samotného Krista.NUD 11.1

Dokonalý soulad nebes byl nyní narušen. Andělé v nebeské radě na Lucifera naléhali, aby se podřídil Bohu. Boží Syn mu představil dobrotu a spravedlnost Stvořitele a neměnný charakter jeho zákona. Kdyby se Lucifer od těchto principů odchýlil, zneuctil by tím svého Tvůrce a zničil by sám sebe. Avšak varování, daná v nekonečné lásce a milosti, vzbudila jen vzdor. Lucifer dovolil, aby jeho žárlivost na Krista nabyla vrchu, a stal se ještě rozhodnějším.NUD 11.2

Král vesmíru k sobě svolal nebeské zástupy, aby v jejich přítomnosti vysvětlil skutečné postavení svého Syna a ukázal jeho vztah ke všem stvořeným bytostem. Boží Syn sdílel Otcův trůn a oba obklopovala sláva věčného Bytí. Svatí andělé se shromáždili okolo trůnu, “bylo jich na tisíce a na statisíce” Zjevení 5,11. Král před obyvateli nebe prohlásil, že nikdo jiný než Kristus nemůže plně pochopit jeho záměry a provádět pozoruhodné úmysly jeho vůle. Kristus měl rovněž použít Boží moc při stvoření země a jejích obyvatel.NUD 11.3