Jákob předpovídá budoucnost

Na Jákobovi spočinul Duch Inspirace a v prorockém vidění mu byla zjevena budoucnost jeho potomků. Vyslovoval jména svých synů jedno po druhém, popsal povahu každého z nich a krátce předpověděl budoucí dějiny každého kmene.NUD 112.2

“Rúbene, tys můj prvorozený, síla má a prvotina mého mužství; povzneseností a mocí překypuješ.” 1. Mojžíšova 49,3. Avšak Rúbenův hrozný hřích v Migdal-ederu způsobil, že nebyl hoden požehnání prvorozenství. “Přetekls jak vody; nebudeš však první.” 1. Mojžíšova 49,4.NUD 112.3

Kněžství bylo dáno Lévimu, království a mesiášské zaslíbení Judovi a dvojnásobný podíl na dědictví Josefovi. Rúbenův kmen nikdy nezaujal významné postavení v Izraeli. Nebyl tak početný jako rod Judův, Josefův nebo Danův a byl mezi prvními kmeny, které se dostaly do zajetí.NUD 112.4

Dalšími v pořadí byli Šimeón a Lévi. Spolčili se v krutém činu spáchaném na obyvatelích Šekemu a nesli největší díl viny za prodání Josefa. “Rozdělím je v Jákobovi, rozptýlím je v Izraeli.” 1. Mojžíšova 49,7.NUD 112.5

Mojžíš ve svém posledním požehnání Izraeli před vstupem do Kenaanu neučinil jedinou zmínku o Šimeónovi. Při obsazování Kenaanu dostal tento kmen pouze malou část Judova podílu a tyto rodiny, které se později staly mocnými, tvořily odlišnou kolonii a obsadily území mimo hranice Svaté země. Ani Léviovci neobdrželi žádné dědictví kromě čtyřiceti dvou měst. Avšak jejich věrnost ve chvíli, kdy ostatní kmeny odpadly od Boha, jim zajistila, že byli pověřeni svatou službou spojenou se svatyní. Takto se zlořečenství změnilo v požehnání.NUD 112.6

Vrcholné požehnání prvorozenství bylo přeneseno na Judu. “Tobě, Judo, tobě vzdají čest tví bratři. Na šíji nepřátel dopadne tvá ruka; synové tvého otce se ti budou klanět. Juda nikdy nebude zbaven žezla ani palcátu, jenž u nohou mu leží, dokud nepřijde ten, který z něho vzejde; toho budou poslouchat lidská pokolení.” 1. Mojžíšova 49,8.10.NUD 112.7

Lev, král lovišť, je vhodným symbolem tohoto kmene, z něhož vyšel David a Syn Davidův, Šílo, pravý “Lev z pokolení Judova” (Zjevení 5,5), jemuž se nakonec poddá veškerá moc a jemuž vzdají poctu všechny národy.NUD 112.8

Většině svých dětí Jákob předpověděl úspěšnou budoucnost. Nakonec dospěl k Josefovu jménu a otcovo srdce překypovalo, když prosil o požehnání pro “zasvěcence mezi bratry”.NUD 112.9

“Josef, toť mladý plodonosný štěp, plodonosný štěp nad pramenem, přes zeď pnou se jeho ratolesti. Hořkostí ho naplnili, ohrožovali ho, střelci úklady mu nastrojili. Jeho luk si zachová svou pružnost, jeho paže svoji svěžest. Z rukou Přesilného Jákobova vzejde pastýř, kámen Izraele, z rukou Boha tvého otce. Kéž pomáhá tobě… Požehnání tvého otce překonají požehnání horstev věčných, pahorků dávnověkých dary vytoužené. Ať přijdou na hlavu Josefovu, na temeno zasvěcence mezi bratry.” 1. Mojžíšova 49,22-26.NUD 112.10

Jákob byl mužem hlubokých citů. Jeho láska k synům byla silná a něžná. Všem odpustil a až do konce je miloval. Jeho otcovská něha by byla našla vyjádření pouze ve slovech povzbuzení a naděje. Avšak spočinula na něm Boží moc. Pod vlivem Inspirace byl nucen vyslovit pravdu, ať byla jakkoli bolestná.NUD 113.1

Jákobova poslední léta byla jako večer klidu a odpočinku po dni plném starostí a únavy. Nad jeho stezkou se stáhly temné mraky, avšak vyšlo slunce a jeho poslední hodiny prosvětlovala nebeská záře. Písmo říká: “Za večerního času bude světlo.” Zacharjáš 14,7. “Přidržuj se bezúhonného, hleď na přímého; pokojný muž bude mít potomstvo.” Žalm 37,37.NUD 113.2

Inspirace věrně zaznamenala chyby dobrých mužů, které Bůh poctil svou přízní. To dává nevěřícím příležitost, aby si z Bible tropili posměch. Avšak fakt, že skutečnosti nejsou záměrně přehlíženy a hříchy hlavních postav zamlčeny, je jedním z nejpádnějších důkazů o pravdivosti Písma. Kdyby Bibli psali neinspirovaní pisatelé, nepochybně by povahy těchto uznávaných mužů představili v mnohem lichotivějším světle.NUD 113.3

Když pozorujeme, jak druzí zápasili s překážkami podobnými našim, jak podlehli pokušením jako my, a přesto se nevzdali a z Boží milosti zvítězili, jsme povzbuzeni ve svém zápase o spravedlnost. Tak jako oni byli někdy sraženi zpět, a přesto znovu dobyli své území a byli Bohem požehnáni, tak i my můžeme v Ježíšově síle zvítězit. Na druhé straně může záznam o jejich životě sloužit jako varování. Bůh vidí hřích těch, které nejvíce zahrnuje svou milostí, a jedná s nimi přísněji než s těmi, jimž se dostalo méně světla a mají menší zodpovědnost.NUD 113.4

Po Jákobově pohřbu naplnil srdce Josefových bratrů opět strach. Vědomí viny je učinilo nedůvěřivými a podezřívavými. Obávali se, že Josef je teď postihne dlouho odkládaným trestem za jejich zločin. Neodvážili se k němu přijít, ale poslali mu poselství: “Tvůj otec před smrtí přikázal: Josefovi řekněte toto: ‘Ach, odpusť prosím svým bratrům přestoupení a hřích, neboť se na tobě dopustili zlého činu. Odpusť prosím služebníkům Boha tvého otce to přestoupení.’” 1. Mojžíšova 50,16.17.NUD 113.5

Toto poselství Josefa dojalo k slzám. Povzbuzeni touto skutečností, jeho bratři přišli, padli před ním na kolena a řekli: “Tu jsme, měj nás za otroky!” 1. Mojžíšova 50,18. Josefa bolelo, že se na něj dívají jako na člověka, který pěstuje ducha pomsty. Řekl: “Nebojte se. Což jsem Bůh? Vy jste proti mně zamýšleli zlo, Bůh však zamýšlel dobro; tím, co se stalo, jak dnes vidíme, zachoval naživu četný lid. Nebojte se už tedy; postarám se o vás i o vaše děti.” 1. Mojžíšova 50,19-21.NUD 113.6